Jezeří má nové panstvo. Živí se hmyzem

Úplně nového netopýra objevil před pár dny na Jezeří Michal Porteš, student katedry zoologie obratlovců Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který žije v Litvínově. Jde o první objev v kraji. Pikantní je, že netopýr alkathoe se přes den zdržuje v dutých stromech. Na Jezeří si však oblíbil podzemí.
V okolí zámku se pravidelně vyskytuje čtrnáct druhů netopýrů z celkového počtu šestadvaceti druhů v České republice. Jde tedy o unikátní a málo známý fenomén.

Proč si netopýři zamilovali právě zámek Jezeří?

Netopýři od listopadu do března hibernují, tvrdě spí a nic nevnímají. Jinak by nevydrželi zimu, protože se všichni živí hmyzem. Místo, kde hibernují, musí mít ideálně teplotu mezi třemi až devíti stupni Celsia a vyšší vzdušnou vlhkost. A tu Jezeří skýtá. Jsou tu velké půdy, sklepení, podzemní chodby, nedaleko je štola.
Zámek není hermeticky uzavřený a netopýři k němu mají volný přístup. Staré větrací otvory, komíny, spáry v omítkách jsou ideálními úkryty. Stejně tak duté stromy v zahradě. Na bukové porosty svahu Krušných hor se váže hned několik vzácných druhů netopýrů.

Jsou netopýři na Jezeří chráněnými živočichy?

Všechny druhy jsou zákonem chráněny. Nejvzácnějšími netopýry na Jezeří jsou Vrápenec malý, netopýr velký a netopýr černý. Patří do kategorie kriticky ohrožených živočichů. Najdete tu i netopýra velkouchého, řazeného mezi silně ohrožené druhy.

Mají v přírodě nepřátele?

Velkým nepřítelem netopýrů jsou kočky a sovy. Pak také větrné elektrárny a člověk. Lidé se netopýrů bojí, považují je za zlé a ubližují jim.

Možná kvůli pověrám?

Pověra, že se zamotávají do vlasů, vznikla ve středověku. Nezakládá se na pravdě. Netopýři vůbec vlasy nevyhledávají. Na akcích, které občas pro lidi dělám, si je záměrně vkládají do vlasů, aby se přesvědčili. Okamžitě hledají cestu ven. Často dostávám otázku, jestli netopýr saje lidskou krev. Na celém světě existují jen tři krvežravé druhy, a to v Jižní Americe. Sají na dobytku, drůbeži, nikoli na člověku. První z jejich dvouslovného jména je vždy upír. Právě tito upíři inspirovali americké filmaře a vznikly, bohužel, dost zkreslené horory.

Provádíte na Jezeří podrobný výzkum?

Ano. Lokalitu navštěvuji pravidelně jednou za týden nebo jednou za čtrnáct dnů. Sčítám jednotlivé druhy. To proto, že na Jezeří podobnou věc dělal dědeček. A tak mám velké množství informací, které porovnávám, sleduji trendy v netopýřím společenstvu.
Po zámku a okolí chodím s ultrazvukovým detektorem, který netopýry slyší a převádí jejich zvuky do člověkem slyšitelného spektra, takže je mohu slyšet i já. Když je nenajdu přímo, pomocí detektoru vysleduji, v jakém úkrytu se vyskytují. V létě pak, kde mají v okolí kolonii s mláďaty.

Jak dlouho se o netopýry zajímáte a proč právě o ně?

Zájem a oddanost jsem zdědil pravděpodobně po dědovi, což byl místní význačný biolog. Studoval biologii netopýrů, ptáků a drobných myšovitých savců v našem kraji.
O netopýrech píšu diplomovou práci, protože jsem to slíbil dědovi před jeho smrtí a protože je mám rád. Jinak se zajímám přes deset let o ptáky, kroužkuji je a monitoruji ptačí společenstva. Na netopýrech mě fascinuje hlavně jejich schopnost letu. Umožnila jim dostat se do všech koutů světa.
A pak také obdivuji jejich unikátní přizpůsobení pro život ve tmě a pro život v hibernaci.

Může člověk poraněného netopýra odnést do útulku?

Samozřejmě. Potřebné informace poskytuje Česká společnost pro ochranu netopýrů. Dále existuje sdružení Nyctalus, které pečuje o zraněné a handicapované netopýry, o jejich důstojný život a případné vrácení do přírody.
Sdružení sídlí v Praze, já jsem jeho zástupcem pro Ústecký kraj. Jak jsem už říkal, netopýry nejčastěji poraní kočka. Mám jednoho ochočeného netopýra rezavého, kterého si právě kočka vzala do parády.
Přišel o jednu končetinu s létací blánou, ale zranění přežil. Jmenuje se Pepík. Nechá se nakrmit z ruky. Pepa se mnou jezdí i po besedách.