Češi se počítají mezi národy, které mají nejvyšší podíl nevěřících lidí. K nejateističtějším krajům v jejich vlasti se pak řadí i kraj Plzeňský. Přesto na pár dnů v roce snad i ten největší bezvěrec otáčí hlavu ke kostelu. Odtud znějí zvony a varhany, sem se chodí s dětmi podívat na betlém, v jehož jesličkách se o štědrovečerní půlnoci objeví malý Ježíšek.
Nejde o víru, ale o atmosféru Vánoc, kterou nevykořenil ani socialismus se svým dědou Mrázem ani hektický konzum se Santa Clausem.
První betlémy se v českých kostelech objevily v šestnáctém století. O dvě stě let později se stěhují z kostelů do domů ve městech i vesnicích. Osvícený Josef II. je totiž z kostelů vykázal. Na zámku v Horšovském Týně mohou tedy návštěvníci spatřit naprostý unikát. „Tohle je betlém pocházející z předjosefinských dob, který onen zákaz a ničení přežil. Takových mnoho není,“ říká tamní kastelán Jan Rosendorfský.
Ale tradice betlémů jako takových sahá mnohem dál, až do roku 1223, k Františkovi z Assisi. Ten tehdy proměnil jeskyni v kapli a zinscenoval tu první živý betlém i s oslem a volem, kde kněz sloužil první půlnoční mši. Hlavními pokračovateli tradice betlémů jsou proto dodnes františkáni.
Betlém v jejich kostele v Plzni patří k nejkrásnějším. „Byl vyřezávaný v roce 1938 v severní Itálii a tady v kostele ho měli instalovat téhož roku o Vánocích. Jenže německé úřady ho zadržely v Mnichově, takže dorazil až 6. ledna 1939,“ vypráví farář Emil Soukup.
Betlém u františkánů tvoří figury téměř v životní velikosti, mezi nimiž jsou i postavy manželů Liškových, kteří vznik betléma podpořili svými penězi. „Tenhle pastýř s knírem je údajně pan Liška a pastýřka se džbánem na hlavě je paní Lišková,“ ukazuje farář na dvě postavy, které se přicházejí poklonit právě narozenému jezulátku.
Další betlém s postavami v životní velikosti je k vidění na nádvoří minipivovaru v PlzniČernicích. Ze dřeva sto let staré lípy jej vyřezal umělecký řezbář Miroslav Kříž ze Smiřic u Hradce Králové a letos sem přidal čtyři nové postavy - krále a děti.
Děti láká Turek
Všechny betlémy v plzeňských kostelech pocházejí z první poloviny dvacátého století. Tomu nejstaršímu bude za dva roky sto let a v čase vánočním zdobí prostory kostela na Jiráskově náměstí. Dětem tu dělá radost především postavička Turka, který drží malou kasičku a za každou vhozenou minci děkuje kýváním hlavy. Čím těžší mince, tím víc kývá.
Nejmladší plzeňský betlém vznikl po druhé světové válce a už na první pohled je jasné, že nemůže patřit nikam jinam než do Plzně. Ježíškovi se jdou totiž poklonit škodováci, selky v krojích, Karel Klostermann, Emil Škoda a další plzeňské osobnosti. Tenhle betlém zdobí o Vánocích kostel na Chodském náměstí.
„Betlém pro katedrálu svatého Bartoloměje vyřezal ve třicátých letech kutnohorský řezbář Charvát a dokonale ho zakomponoval do prostoru zdejšího oltáře,“ říká Soukup v hlavním plzeňském kostele. Betlém tu stojí pod ukřižovaným Ježíšem, a vytváří tak ve zkratce obraz celého Ježíšova života.
Unikátní betlémy ovšem najdeme i mimo Plzeň. Muzeum Šumavy v Sušici nabízí pohled na jeden pohyblivý. Bývalá kaple zámku v Bezdružicích zase ukrývá betlém skleněný. Jeho autor Jaromír Rybák jej vytvořil z taveného brazilského křišťálu a kromě tradičních postav a výjevů sem umístil i Noemovu archu, Titány, bazilišky či kentaura.
Další skleněný betlém přibyl do kostela svatého Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic. Sklářka Vladěna Tesařová ho vyrobila, stejně jako ostatní sakrální mobiliář kostela, ze zeleného šumavského skla. Váží skoro dvě tuny a je plný lidských postav, exotických i domácích zvířat a stromů.
Návrat zvonů
Kostelní zvony padaly za oběť dvěma světovým válkám a dodneška nejsou ve věžích zdaleka všechny. Například na věž kostela svatého Václava v Sušici se zvon Václav vrátil už v roce 1947. „Je laděný v D, váží skoro dvě tuny a je na něm napsáno: Sv. Václave, patrone Sušice a vlasti, vrať své zemi požehnání, vrať svým dětem klid,“ představuje zvon svého kostela sušický farář Václav Hes.
To františkánský kostel v Plzni takové štěstí nemá. Z někdejších čtyř zvonů je tu dnes jen jediný. Půl století byl němý i redemptoristický kostel na Chodském náměstí. A přitom jeho zvony Jan, Alfons, Marie a Josef bývaly skutečnou chloubou. Ladili je totiž podle melodie benediktinských zvonů v Jeruzalémě.
Úplná není ani rodinka zvonů ve věži katedrály svatého Bartoloměje. „Původně tu bývalo zvonů pět, z nichž největší byl Bartoloměj. Měl průměr přes dva metry, výšku metr osmdesát a vážil čtyři tuny. Byl druhým největším zvonem v Čechách. Kromě něj tu byl ještě zvon Marie, Jan, Prokop a Anna. Podle dobových svědectví byl jejich souzvuk nádherný a nesl se až deset kilometrů za Plzeň,“ říká Soukup.
Dnes z katedrály zvoní jen Prokop a bezmála půltunová Anna, která se sem vrátila v roce 1994.
Nejbohatším kostelem co do počtu zvonů je tak kostel dominikánského kláštera v Plzni na Jiráskově náměstí. I tady bylo kdysi pět zvonů - Maria, Dominik, Václav, Josef a Tomáš. Dvě války však přežil jen poslední z nich. K němu následně přibyly dva osiřelé zvony z pohraničí.
„Na přelomu století nám zvonařská firma Perner nabídla, jestli bychom nechtěli nové zvony. Zahájili jsme proto sbírkovou akci Nové zvony pro nové tisíciletí. Díky ní se sem v roce 2004 vrátil zvon Josef, který je laděný do cis2, a o rok později Dominik laděný do fis1,“ říká správce zvonů Tomáš Zeman. Chybí tedy už jen víc než tunová Marie, která bude laděna do tónu e1.
Němé kostely
Charakteristický zvuk kostelů nenavozují ale jen zvony. K vánoční atmosféře patří i tóny varhan. Mnohé z nich ovšem stále mlčky čekají, až se najdou peníze na jejich záchranu.
To je i případ varhan z františkánského kostela v Plzni. Za barokním prospektem se ukrývá sto let starý nástroj z dílny bratří Paštiků, na který se už léta nedá hrát.
„Varhany mají za sebou první třetinu opravy, na niž jdou peníze z benefičních koncertů,“ říká s nadějí v hlase plzeňská organoložka a varhanice Jitka Chaloupková. Zároveň zve na novoroční benefiční koncert.
„Vystoupí na něm varhaník Adam Viktora a zpěvačka Gabriela Eibenová. Koncert se koná v kostele Panny Marie Nanebevzaté a většinu programu bude Adam Viktora hrát na svůj pozitiv. Ale při této příležitosti alespoň krátce předvede tu část varhan, která už byla opravena, tedy jeden manuál neboli klaviaturu,“ vysvětluje Chaloupková.
Na svoji záchranu čekají i varhany v Milči u Nepomuku. Nepomucká farnost na ni letos získala skoro půl milionu z evropských peněz. S více než dvěma sty tisíci korun z dobrovolnických příspěvků je to už dost peněz na to, aby se cenný rokokový nástroj z dílny Jana Leopolda Rausche mohl za nějaký čas znovu rozeznít.
Stejně jako se po letech mlčení rozezněly opravené barokní varhany v Klenčí pod Čerchovem. Jejich záchrana přišla na více než dva miliony korun a trvala necelý půlrok. Opravy se dočkaly i tři sta let staré varhany v Úterý na severním Plzeňsku.
„Je tu však stále řada nástrojů, které by opravu potřebovaly, ale nedostává se peněz. Nadějně to začíná vypadat s barokním nástrojem z dílny Antonína Gartnera, který je v kostele ve Vejprnicích,“ říká Chaloupková.
„Jedny z velmi cenných varhan v kostele ve Žďáru na severním Plzeňsku už opravit nepůjdou. Chybí jim spousta píšťal a mají přelámané abstrakty. Pokud se najdou peníze na jejich záchranu, bude se muset vyrobit kopie,“ přemítá organoložka.
S varhanami ovšem byly, jak dokládají historické záznamy, problémy i dřív. Na nástroje z dílny bratří Paštiků, které byly v Plzni u františkánů a u redemptoristů, si varhaníci stěžovali prakticky od okamžiku jejich dokončení.
Secesní varhany v kostele na Jiráskově náměstí nemají varhaníci rádi dodnes. „Mají poněkud nepřesné spojení kláves s píšťalou. Je to takzvaná pneumatická traktura, která má pro varhaníka nepříjemné zpoždění. Stisknete klávesu a tón se ozve až po chvíli,“ vysvětluje Chaloupková.
VARHANNÍ SLOVNÍČEK
pozitiv - přední část varhan
prospekt - viditelná řada varhanních píšťal
abstrakt - táhlo převádějící stisk klávesy na tón
