Jezuité si krátili cestu do parku štolou

Stavební dělníci objevili při opravě podlahy střelskohoštického zámku vchod do podzemí. Štolu vedoucí do zahrady.

Vchod do štoly vytesané do žulové skály, kterou může procházet dospělý člověk. To odhalilo světlo baterek poté, co stavební dělníci narazili při opravách zámku na obrovský otvor pod podlahou.
Pro místní nebyla podzemní chodba žádným překvapením, protože se o ní vědělo. Nikdo ale netušil, kde je její vchod. Nebyl totiž vidět.

Opravy se pozastavily a podzemí přijeli zmapovat archeologové. Ještě v březnu se přikláněli k domněnce, že jde o odpadní štolu z kuchyně k řece.

Zámek má dvě štoly

Po prázdninách ale při podrobnějším zkoumání přišli na něco mnohem zajímavějšího, unikátnějšího. Pod zámkem musejí být štoly dvě.

„Odpadní štoly u hradů a zámků byly v renesanci a baroku běžné. Na hoštické je mimořádné to, že byla zvětšená na průchod pro lidi a jiná odpadní musela být znovu vybudovaná,“ říká Radek Široký ze Západočeského institutu pro ochranu a dokumentaci památek v Plzni.

V první čtvrtině osmnáctého století upravovali jezuité zámek na rezidenci. K němu patřila i zahrada patrně obehnaná vysokou zdí. „Zahrada byla v místech dnešního parku. To, že ji od zámku oddělovala cesta, bylo důvodem, proč byla úzká štola přestavěná na chodbu. Kvůli pohodlí jezuitů. Aby nechodili venkem a mohli procházet podzemím přímo do zahrady,“ vysvětluje Široký.

Zdůrazňuje ale, že by jejich zjištění muselo být předmětem dalšího výzkumu, který by vše potvrdil. Starousedlíci chodbu pamatují. „Můj táta byl od čtyřiadvacátého roku na zámku zahradníkem. Když tam bývala ozdravovna. Park měl fontánu a podzemní chodbou, která vedla od kuchyně, do ní táhli vodu a my tam jako děti lezli. Ale byla tam tma, báli jsme se,“ vzpomíná třiaosmdesátiletý Vladislav Hromádka.
Stavební práce sice odhalily „díru“ do podzemí, ale oficiální vchod v zámku také existoval. Vědělo o něm jen pár lidí. Dlouhá léta byl totiž vojenským tajemstvím, protože za minulého režimu užívala zámek armáda.

Žádné dveře, které by vedly do chodby, nebyly. Jen pancéřové, za kterými byla zeď. Z původního sklepa byl totiž protiatomový bunkr a štola z něj měla být únikovou cestou. „Prakticky se ale nepoužívala. Jednou za pět let jsme zkontrolovali průchodnost a přístup za pancéřovými dveřmi pokaždé zazdili,“ řekl bývalý vojenský velitel Jindřich Vihan.

Lákadlo pro turisty

Co bude s cestou podzemím dál? Podle archeologa Radka Širokého by bylo možné zpřístupnění chodby veřejnosti, protože po stavebně technické stránce je v dobrém stavu a po celé své délce průchozí.

Současným majitem zámku je obec Střelské Hoštice, která památku získala v roce 2001 a postupně ji opravuje. Na úpravy chodby by musela sehnat peníze.

V novodobé historii patřil zámek plzeňským Škodovým závodům, které v něm měly ozdravovnu pro děti a ženy svých zaměstnanců. V padesátých letech stát objekt vyvlastnil a na desítky let z něj byla kasárna Karpatského ženijního pluku. Armáda se vystěhovala v roce 1992.