Může být firma významný společenský hráč? Ano, pokud dnes tolik omílaná mantra o společenské zodpovědnosti firem neboli „síesárko“ (podle anglického CSR - corporate social responsibility) není jen… inu, omílaná mantra. Zkrátka když síesárko není jen pouhé píárko. Když si globálně působící koncern uvědomuje, že má taky globální zodpovědnost. Jiří Hauptmann to říká jednoduše: „Nechceme přijít do nějaké země, vyžrat to tam jako kobylky a zase utéct. Každá firma je zde proto, aby generovala zisk. Firma, která bude tvrdit, že chce generovat všeobecné dobro, nehorázně lže. My ale chceme, aby na našem zisku dlouhodobě profi -tovalo také naše okolí a lidé v něm žijící.“
Jiří má štěstí, že pracuje zrovna pro firmu původem z Holandska, kde CSR berou dost vážně. Sounáležitost s okolím je zde skutečnou součástí firemní DNA. Ale pozor, CSR neboli společenská zodpovědnost nerovná se charita. „Ze CSR se u nás stal fenomén. Pořádají se soutěže o tom, kdo víc přispěje na charitu, pan ředitel občas zajde do nemocnice na dětské oddělení přinést pár plyšových hraček a analytici se předhánějí ve vyčíslování benefitů, které CSR společnosti přináší,“ říká Hauptmann. Ano, tahle čísla se pak dobře vyjímají v tiskových zprávách, které PR oddělení firem rozesílají do médií. Jenže tím to také bohužel často končí.
Heineken se sociální zodpovědnosti věnoval už v době, kdy většina manažerů, kteří se dnes ohánějí CSR, ještě ani nebyla na světě. Třeba když v šedesátých letech cestoval pan Heineken (ano, je to rodinná firma - hodně vyrostla, ale stále uchovává tradiční vazby) po Karibiku, povšiml si dvou věcí: nepořádku na plážích a nedostatku stavebních materiálů. Řešením byla WOBO - world bottle, světová lahev, ve které se dopravovalo pivo, ale která mohla zároveň sloužit jako základní stavební prvek. Řekněme taková zelená skleněná cihla. Dnes Heineken sám sebe označuje jako pivovar 2.0. Proto jeho management hovoří o Heinekenu jako o „sociální síti“. Vyjadřují tím přesvědčení, že byznys je vždy zásadně spjat s místem, kde se vyskytuje. V rozhovoru pro ZEN defi noval Jiří Hauptmann čtyři pilíře této filozofie:
1. Voda
„Voda tvoří 95 procent piva a má samozřejmě zásadní vliv i na chuť. Dosáhli jsme rekordu 2,6 litru vody na litr piva, to je na hranici technologického minima. Povedlo se to v Brně, kde jsou technologie na absolutní špičce. Pro porovnání, evropský průměr se pohybuje mezi 4-10 litry na litr piva. Samozřejmě záleží na velikosti pivovaru, na způsobu vaření… Například ve Velkém Březně máme menší pivovar, kde se dodnes používají otevřené spilky. A tam je spotřeba vody logicky vyšší. Snažíme se každopádně o rovnováhu vody v lokalitě, a to hlavně tam, kde je jí nedostatek. I když to na první pohled nevypadá, v Česku bude s vodou dlouhodobě problém, proto se zde věnujeme osvětě a snažíme se pro tuto věc získat i podporu ostatních firem. Zajímavý projekt máme v Africe, v Etiopii, kde Heineken spolu s regionálním státem Harar a dalšími partnery připravili projekt, jak umožnit každodenní přístup k vodě pro 25 000 lidí. Příští rok se začne budovat systém písečných přehrad pro vytvoření udržitelného zdroje podzemní vody. Voda je celosvětově hodně podceňovaný problém, ani Česká republika není výjimkou. Naše děti můžou Labe zažít už jen jako potok. Dokud ale v Praze poteče voda z kohoutku, tak to nebude nikoho zajímat. A až přestane téct, tak už bude pozdě.“
2. CO2
„Množství CO2, uhlíkovou stopu, ovlivňuje spotřeba všech energií v procesu výroby a distribuce. Kromě logického snižování energií využíváme šetrné chladicí systémy. Prostě nekoupíme žádnou ledničku, která nebude mít nejvyšší environmentální třídu. Na prodejnách jsou dnes třeba už tak inteligentní ledničky, že v noci nechladí tolik, protože není potřeba mít pivo nachlazené pro zákazníky v zavřeném obchodě. To všechno znamená úspory environmentální i finanční. Obrovské možnosti úspor jsou i v distribuci a obalovém materiálu. Snažíme se méně používat distribuční centra a pivo vozit přímo k zákazníkům. Od uvedení na trh jsme snížili váhu PET lahve o více než 7 gramů, což je při vyrobeném objemu opravdu znát.“
3. Udržitelné zdroje
„Udržitelnost je jednou z esenciálních charakteristik moderního byznysu, je to schopnost firmy vykonávat stejnou činnost nebo podnikání dál a dál, aniž by hrozilo, že se vyčerpají zdroje nebo dojde k nezvratným změnám prostředí. Udržitelnost je důležitá také pro efektivitu byznysu - když budeme mít nižší spotřebu zdrojů, v důsledku bude náš byznys výhodnější, a zároveň pomůžeme okolí. Pokud se jedná třeba o akvizice nových pivovarů, vždy zkoumáme postavení v komunitě, vztah k okolí, vyhlídky. Všichni naši dodavatelé musejí dodržovat Kodex dodavatelů. Pokud jej dodržovat nechtějí, tak s nimi nespolupracujeme - a nejde jen o ochranu životního prostředí, ale také třeba o lidská práva a rovnost šancí. Jen tak si můžeme být jistí, že udržitelný přístup k podnikání nezačíná a nekončí branou našeho pivovaru. Na druhou stranu se někdy v cestě vyskytnou až paradoxní překážky. Když jsme v jedné lokalitě v Česku chtěli postavit nový vodovodní řad, napařila nám radnice absolutně přemrštěnou cenu - jen proto, že Heineken je globální firma. Ne všichni chápou koncept zodpovědnosti stejně. Bereme to ovšem jako součást našeho poslání. Někdo prostě musí jít příkladem.“
