Jiří Kajínek: Tohle ještě není konec!
Málokomu Plzeň změnila život tak jako jemu. Podle rozsudku měl Jiří Kajínek před sedmnácti lety za Borskou věznicí na objednávku zabít vyděrače Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Juliánův bratr Vojtěch přežil. Jiří Kajínek dodneška spojitost s vraždou popírá. Údajně v Plzni ani nebyl. Doživotní trest je podle něj justiční omyl.
Právě proto jeho případ pořád všechny tak zajímá.
Kajínkovy slzy
Režisér Petr Jákl od Kajínka koupil filmová práva na jeho příběh, a Plzeň se tak spolu se slavným vězněm ocitla na filmovém plátně. Samotný Kajínek viděl „svůj“ film přímo ve věznici. Po skončení byl dojatý. Film se mu líbil.
„Každý den se nedíváte na film, který je o části vašeho života. Na konci filmu jsem souhlasil s hlavním hrdinou, že ještě není konec,“ vzkazuje Kajínek zpoza mříží karvinského kriminálu pro doživotně odsouzené vězně.
Podle režiséra Jákla, který se promítání filmu ve vězení rovněž zúčastnil, Kajínek plakal. „Tekly mu slzy. Byla to emočně vypjatá situace. My odcházíme a on se vrací za mříže,“ líčí Jákl.
Kdo je kdo?
Film ale podle Jiřího Kajínka odpovídá realitě jen z části. „Zhruba ze sedmdesáti procent,“ odhaduje. „Pan Kajínek mi po projekci říkal, že skutečnost byla v devadesátých letech mnohem krutější,“ uvedl režisér Jákl. Ve snímku je vykresleno propojení organizovaného zločinu s těmi nejvyššími složkami policie. Podle mnohých to tak bylo i v případu skutečného Jiřího Kajínka. Postavy, které hrají bratři Michal a Vladimír Dlouhých, vyvolávají otázky, jestli jim jako předloha nestáli bývalí plzeňští policisté Jaroslav Kronďák, Jan Mikeš či Ladislav Kadeřábek. Filmová postava vyděrače i jeho dvou osobních strážců jako kdyby z oka vypadla Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým.
Ve filmu se mihne i vydíraný podnikatel, jenž je nápadně podobný podnikateli Antonínu Vlasákovi, kterého Janda prokazatelně vydíral. „Ještě jsem film neviděl, ale kamarád mi o něm vyprávěl,“ uvedl Vlasák.
Jiří Kajínek k tomu dodává, že divák, který kauzu dobře zná, si do něj ty správné postavy určitě správně dosadil. „Diváka bych nepodceňoval. Lidé jsou chytří a snadno si domyslí, kdo je ve filmu kdo,“ tvrdí Kajínek.
Na Jiřího Kajínka asi nejvíce zapůsobila scéna, kdy hlavní hrdina v podání ruské herecké superstar Konstantina Lavroněnka utíká z mírovského vězení. „Vybavil se mi můj útěk z Mírova. Škoda, že film nemůže trvat mnoho hodin, protože podrobnější vykreslení všeho okolo útěku by diváka jistě zaujalo. To by bylo na samostatný film,“ uvádí Kajínek. Důvod, proč se chtějí policisté ve filmu Kajínka zbavit, je ten, že jako elitní bytař pro ně kradl a otevíral nedobytné trezory. Policisté se báli prozrazení. To je ale podle Kajínka jen fikce. „Nekradl jsem pro nikoho,“ říká.
Kajínek II.
S realitou má film společné i to, že měl Kajínek po ruce tipaře na zajímavé lupy. A to i z těch nejvyšších kruhů. „Nekradl jsem pouze peníze. V trezoru mohou být i důležitější věci,“ prozrazuje Kajínek. Film je v kinech velice úspěšný, už ho navštívilo více než půl milionu lidí. Objevují se i spekulace, jestli Petr Jákl nezačne točit druhý díl. „Já bych rozhodně nebyl proti,“ říká Jiří Kajínek. Jako ideální začátek dvojky by viděl scénu, při níž opouští brány vězení. „Uvidíme jaká bude realita. Pro začátek by stačilo, kdyby se mi dostalo spravedlivého a objektivního procesu, což dosud nebylo ani náhodou,“ uzavírá Jiří Kajínek.
