Jirkovští chtějí oprášit zašlou slávu secesního hotelu Praha

Ještě dnes, po více než šedesáti letech, se hudebníkovi Karlu Holečkovi z Chomutova při vzpomínce na jirkovský hotel Praha zalesknou oči. „Nechal jsem tam půl života. Když jsem se teď dozvěděl, že ho chce město znovu oživit, rozbušilo se mi srdce a vybavily všechny ty krásné vzpomínky,“ říká dvaaosmdesátiletý hráč na dechové nástroje. „Jestli si něco opravdu přeju, pak ještě jednou si v sále hotelu Praha zahrát. Klidně i zadarmo. Asi bych z toho ale dostal infarkt nebo bych celý večer probrečel,“ vyznává se Holeček.

Sál ožil a pak osiřel

Město Jirkov se nyní rozhodlo koupit bývalý hotel od soukromé firmy za čtyřiadvacet milionů korun. Chce v něm mít reprezentativní kulturní dům. Součástí je samostatný sál, v němž byl před pár lety discoklub Beltine. „Objekt teď čekají rozsáhlé úpravy,“ sdělil mluvčí radnice Luboš Mizun.
Komplex budov v Jirkově, který se za první republiky honosil názvem Hotel Weisses Ross (v překladu bílá kobyla), se po válce přejmenoval na hotel Praha. Značně zchátralé objekty, do nichž se v době vlády komunistů neinvestovalo, koupila v roce 1994 chomutovská stavební firma ABC. Budovy opravila, nejvíc práce jí dal taneční a koncertní sál, v němž jsou na zdech vzácné štuky. „Snažili jsme se zachovat jejich secesní ráz,“ řekl Stanislav Lesák z ABC. V pronajatém Beltine se konaly diskotéky a vystoupení zpěváků pop music. To ale vydrželo jen pár let a sál znovu osiřel.

Ráj smetánky

Nejstarší žijící pamětník, Karel Holeček, tu měl svou kapelu od listopadu 1950. Do té doby hrál v hotelu s hudebníky, kteří se dávali dohromady. Do poloviny čtyřicátých let sem chodili hlavně němečtí důstojníci. Ubytovávali se tu i zámožní podnikatelé, ta největší smetánka. Hotel byl přepychový, dole byla kavárna a vinárna. „To bylo po válce pro přistěhované národní správce a živnostníky hotové eldorádo,“ směje se Holeček.
Do roku 1948 měly v sále hotelu ples snad všechny spolky, které v Jirkově existovaly. Politické strany, myslivci, pošťáci, živnostníci. „Vzpomínám si na podnikatele Murita, který měl v Jirkově autodopravu. Na bál přišel s dcerou, kráčela jako madona a hudbě objednal basu rumu, sto padesát piv, dvacet lahví vína a zvolal, že kdyby to nestačilo, stačí říct,“ popisuje Holeček.
Na plesy chodili s rudými karafiáty v klopě i komunisté, ale k žádným politickým roztržkám tu nedocházelo. „To se změnilo až v osmačtyřicátém,“ podotkl hudebník. Sál hotelu Praha v šedesátých letech několikrát navštívil i ředitel světoznámého cirkusu Karel Kludský.
Bylo mu už přes sedmdesát a bydlel v maringotce ve Starých Vinařicích. „Pracoval jsem jako montér u rozvodných závodů. Pan Kludský mi jednou zavolal, jestli bych mu neopravil čerpadlo. Vyprávěl mi zážitky z cest a já ho pozval, ať se přijde podívat na zábavu, když tam hrajeme. Skutečně dorazil. Stoupl si za plentu a pozorně poslouchal. Pak se ke mně naklonil a smutně zašeptal, že měl ve svém cirkusu také nádherný orchestr, v němž byli samí Češi a samí vynikající muzikanti. Z toho jsem byl úplně naměkko,“ svěřuje se kapelník Holeček. Když hotel přešel pod Restaurace Chomutov, skončily jeho zlaté časy. „V šestašedesátém jsme tam hráli naposled. To už tam zatékalo,“ říká s nostalgií Holeček. V opuštěném sále byl pak sklad nábytku.
Traduje se, že koncem šedesátých let se v restauraci hotelu objevil starý, slušně vyhlížející muž. Poručil si kávu a hodinu nad ní seděl. Pak si německy nechal zavolat vedoucího.

Majitel se rozplakal

Šéfovi se představil jako bývalý majitel hotelu Praha, odsunutý po válce. Požádal, zda by si mohl hotel prohlédnout. Pak opět usedl ke stolu a rozplakal se nad zpustošeným, kdysi slavným hotelem.

Plesy v hotelovém sále? To byla pohádka!

Zjistit více o historii hotelu je velice obtížné. Pokud se o něm najde nějaký záznam, je pouze kusý a souvisí spíše s událostmi, které se v Jirkově odehrávaly. Faktem ale je, že hospoda „Zum weisses Ross“ se v knize Dějiny města Jirkova od kronikáře Rudolfa Penslera připomíná dokonce už v první polovině šestnáctého století. „Podařilo se mi zjistit, že hotel v roce 1860 koupilo jirkovské společenství právovárečných měšťanů, jimž patřil také zdejší pivovar. Spolek pak hotel pronajímal různým provozovatelům. Kdy došlo k jeho přestavbě a rozšíření o sál, jsem nezjistil. Mohlo to být někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století,“ zapátral v historických dokumentech ředitel Okresního státního archivu v Kadani Petr Rak.
Hotelový sál měl šest stovek míst u stolů, které byly i na dvou balkonech. Podle pamětníků visely v oknech nádherné záclony a temně rudé závěsy. Sál byl při každé zábavě vždycky pečlivě vyzdobený lampiony a i jeho osvětlení prý bylo úchvatné.
Muzikant Karel Holeček nejraději vzpomíná na plesy myslivců a pošťáků, které se tu konaly v roce 1947. „Ta výzdoba, to bylo něco úžasného. Člověk si připadal jako v pohádce! Zdobilo se už tři dny před tím. Na mysliveckém bále to bylo jako v lese, u každého stolu stál strom. Na pošťáckém plese byl na každém stole telefon, přes který se hosté seznamovali nebo páni vyzývali dámy k tanci. Ohromné byly i světelné efekty,“ líčí Holeček. Tradiční plesy začínaly vždy od dvaceti hodin, ale sál prý byl plný už ve čtyři odpoledne. Společnost, která se tu scházela, bývala kamarádská, zdejší rodiny podle něj držely při sobě.