Řekni mi, jak se jmenuješ, a já ti povím, co děláš. To platilo za středověku, tehdy totiž příjmení opravdu lidé dostávali podle profese a nebo podle vlastností. Odtud vzali počátek všichni ti Švecové, Tesaři, Zámečníci, Truhláři, ale i Neplechové, Pletichové a Pokoutní. Dnes už to neplatí. O to pikantnější jsou osudové náhody. Například ředitel pražské botanky se jmenuje Větvička, šéf spolku přátel žehu zase Motyčka. V Brně má nožířství pan Tupý, v televizi hlásí počasí meteoroložka Mráčková. Náhodám se dá i pomoci. Vím o člověku, který tak miloval cirkusáky Kludské, že si nechal dát jejich příjmení. Pak jsou ale nešťastníci, jejichž jméno ukazující na profesi přináší jen trable. Mám známého, který si vzal příjmení po manželce. Byl totiž policista a jmenoval se Vymlátil.
Jména chtěná i proklínaná
Poznámka redaktorky Milady Prokopové.
