Kam se vydat třeba o víkendu? No přece do zoo. Zavítat do plzeňského ráje zvířat se rozhoduje stále více lidí, letos útočí zahrada na půlmilionovou hranici v návštěvnosti. A protože od července lákají na Lochotín i dlouhé krky žiraf nebo mohutná těla nosorožců, je možné, že se to povede. Ale plzeňská zahrada, to nejsou jen atraktivní žirafy, medvědi, tygři nebo šimpanzi. Pohybují se v něm i trochu nenápadnější tvorové, kteří mají svá jména, osudy a také téměř lidské vlastnosti. Sedmička vybrala sedm z nich, kteří také tvoří důležité dílky v mozaice zoo – a návštěvníci by si pohled na ně neměli nechat ujít.
Extrovert Hurvínek, vyjednavačka Miruna, pohodář Quido, starostlivá máma Dominika, výkonný Bivoj Frey, Paní nenápadná a Pouštní holka z Arizony by si v říši lidí možná pokecali, někde by se zase neshodli. Quido by si určitě poklábosil s Bivojem Freyem, kolik dětí už zplodili, máma Dominika by se asi rozčilovala, že jsou trochu nezodpovědní otcové. Hurvínek by se prostě předváděl a zažehnuté spory by řešila vyjednavačka Miruna.
Jenže Hurvínek je kozel, vyjednavačka Miruna postarší samička makaka, pohádář Quido vzácný hrošík liberijský a máma Dominika vlk hřivnatý. Bivoj Frey je zase snad nejvýkonnější želvou ostruhatou široko daleko, Paní nenápadná vede skupinku pekari páskovaných a ze Sonorské pouště v Arizoně pochází ropucha zelenavá s mnohoznačným latinským názvem Bufo debilis.
Všechny spojuje současné bydliště – lochotínská zoologická zahrada. Tady jsou jejich krátké příběhy.
1. Vyjednavačka Miruna
Politici by se měli k samičce makaka Miruně chodit učit. Nejvýše postavená dáma v devítičlenné skupině totiž dokáže mistrně uklidňovat rozjitřené emoce. Třiadvacetiletá babička (průměrný věk makaka lvího se pohybuje kolem pětadvaceti let) má v tlupě výsadní postavení a Miruna ho umí využít. Pro dobro ostatních makaků i ošetřovatelů. „Je prostě nejhodnější. A kam jde ona, jdou i ostatní. Makakové jsou dost hádaví, ona je stmeluje, usmiřuje. A to je někdy potřeba. Když se totiž poperou, jejich zuby jsou hodně ostré a způsobují řezné rány,“ upozorňuje Alena Faflíková. Ošetřovatelka Mirunu za její služby hned odměňuje, dává jí piškoty a makakí babička si spokojeně pomlaskává. „Ona moc dobře ví, že za pomoc něco dostane. Ale nikdo jí nezávidí, i když je teď oddělená od ostatních. Naopak, berou jí a chtějí být už zase s ní,“ komentuje vztahy v tlupě mladá ošetřovatelka. A opravdu, venku ostatní makakové úplně naříkají a když Alena Faflíková otevře dvířka a celá skupina se zase setká, radostně se objímají. Tak jako lidé, když se dlouho nevidí. Dokud bude v plzeňské tlupě babička Miruna, bude možná mezi makakama víc objímání než rvaček.
2. Starostlivá Dominika
Přiběhne na zavolání a s chutí se pustí do pohozených potkanů. „Dominika je v pohodě, přijde si pro krmení, je hodná. Ostražitější a pozornější byla, když měla mláďata,“ popisuje ošetřovatelka Kristýna Benešová samičku vlka hřivnatého. Když mláďata odrostou, oddělují se od rodičů. „Jako máma se Dominika hodně starala, ale nebála se ani mládě půjčit, když jsme potřebovali,“ chválí desetiletou vlčí mámu ošetřovatelka. Dominika dokázala zvládnout i těžké období, kdy měla zlomenou nohu a musela absolvovat složitá léčení. „Měla v noze titanovou destičku a teprve loni po dvou letech jí doktoři vyndali,“ vypráví ošetřovatelka. Vlci hřivnatí se dožívají v průměru dvanácti až třinácti let, Dominika by mohla nasadit vyšší laťku. „Její máma držela rekord, byla jeden čas nejstarší v Evropě, dožila se téměř šestnácti let. I Dominika se už pomalu chystá na důchod – je vidět, že zpomaluje, šetří energií,“ dodává Martin Vobruba.
¨
3. Nadsamec Bivoj Frey
Otec všech želvích mláďat – nejsilnější samec z plzeňských želv ostruhatých dostal od svého kmotra, podobně založeného Jana Saudka, jméno na Štědrý den 2008. Fotograf ho pojmenoval Bivoj – Frey, podle bájného českého siláka a druhé jméno podle boha plodnosti. Letos už jednačtyřicetiletý želvák si své jméno opravdu zaslouží, právě díky němu se narodilo více než pět stovek mláďat. „S nadsázkou se dá říct, že Bivoj vyplnil poptávku v Čechách a střední Evropě, v tomto prostoru se pohybují vlastně výhradně jeho děti,“ líčí s úsměvem Martin Vobruba.
4. Pohodář Quido
Rodák z Olomouce se také umí pěkně ohánět, za svůj čtyřiadvacetiletý život zplodil už sedm malých hrošíků. V Plzni ho čeká nová výzva a také nová partnerka, o pět let mladší družka Pompe přijela až ze Španělska. S námi se v bazénku projevuje jako úplný pohodář, otevírá tlamu a nevadí mu ani blesky z foťáku. „Quido, zavři tu hubu, nemáš to tam moc pěkný,“ vyčítá ošetřovatel Jan Dohnal jeho stále jakoby zívající tlamu. „Ale bacha, jakmile půjde Quido z vody, musíme se všichni odtud klidit,“ upozorňuje Dohnal na to, že pohodový Quido umí být taky hodně rychlý.
Hroch nebo hrošík řeklo by se, vždyť je to stejné. „Ale není. Hrošík liberijský prostě není malý hroch, mají rozdílný způsob života. Zatímco hroch žije ve stádě, hrošík bývá sám, tedy kromě říje. Je to jedno z nejvzácnějších zvířat, které máme,“ vysvětluje mluvčí Martin Vobruba.
Až přijde doba říje, Quido se se Španělkou Pompe setká. Až splní svůj úkol, vrátí se do Olomouce.
5. Exhibicionista Hurvínek
Tak ten se rozhodně nestydí, napadne asi každého, kdo na statku Hurvínka uvidí. Kozel, jakmile vidí obecenstvo, seběhne z příkrého svahu k dřevěnému oplocení a dožaduje se něčeho dobrého a také obdivu. Jeho druhá manželka Stáňa stojí skromně opodál. Klasické spojení extroverta s introvertkou. Hurvínek ukazuje výstavní zakroucené rohy a žere javorové listy jako o život. „Měl dřív takovou čupřinu, proto se mu začalo říkat Hurvínek,“ objasňuje vznik slavného jména Martin Vobruba. Aby mohl extravagantní kozel vylepšovat náladu návštěvníků co nejdéle, potřebuje také jejich podporu. „Lidé jsou schopní mu dávat kousky svačiny, čokolády, bonbony, hranolky, prostě cokoliv. Je div, že to všechno přežil, ale nemusí to tak být napořád,“ upozorňuje Vobruba na nevhodné vykrmování nejznámější tváře statku.
6. Paní nenápadná
Skupina nosálů na ně vyběhne a začne výhružně pískat. Samice pekari páskovaného zavelí na ústup. Paní nenápadná prostě nemá ráda problémy. „Jsou inteligentní, raději ustoupí. Přitom kdyby chtěli, mají velké špičáky, nosálové by neměli šanci,“ myslí si ošetřovatelka Kristýna Benešová. Paní nenápadná má prostě ráda klid, ale i ona si umí prosadit svou. Dřív tady byly dvě samice, ona ale svou konkurentku vytlačila, je dominantní. Teď je tady jen s manželem a synem,“ vysvětluje ošetřovatelka. Pekari jsou vlastně ve všem nenároční, k přespání jim stačí bouda, sežerou téměř cokoliv, divácky je ve výběhu předčí atraktivnější nosálové. A skupině třech ´odstrčených´ velí právě Paní nenápadná. V Plzni žije už víc než deset let.
7. Holka z Arizony
Není žába jako žába. To není nijak výjimečné zjištění, ale ropucha zelenavá z nové expozice Sonorské pouště má určitě výjimečné vědecké jméno Bufo debilis. Tato malinká, asi čtyřcentimetrová ropucha z jihozápadu Spojených států je v Plzni už tři roky. Samička má v Plzni jedinou kolegyni. „Zajímavé na ní je, že žije právě v poušti,“ říká šéfzoolog Jan Konáš, který se na obojživelníky specializuje. Pouštní ropucha se dožívá deseti a více let, ale teď má, stejně jako všichni obojživelníci ve světě na kahánku. Dříve se ropuchy kvůli čarodějnictví upalovali a mučili nebo napichovali na vidle, aby se povedlo odstranit bradavice, v poslední době jsou pro obojživelníky smrtelně nebezpečné další zásahy člověka. „Pokud by šlo všechno stejným tempem, je možné, že během tří set let nebude na Zemi jediná žába,“ upozorňuje Martin Vobruba.
