Otakar Novák, David Iláš a Jiří Herudek. Jména, která propojují fotbal, hokej a florbal. Všichni tři sportovci sledují zápasy z branky, a pokud udělají chybu, jejich mužstvo většinou prohraje. Opavští gólmani se shodnou na jednom. Brankařina má své kouzlo, dokáže ale být i dost nevděčná. „Obecně se říká, že brankáři jsou trochu jiní a něco na tom bude. Rozhodně musí být psychicky stabilní a vyzrálí. Pro někoho může být těžké, že má za sebou bránu, a jakákoli chyba znamená inkasovaný gól. Když udělá chybu třeba záložník nebo útočník, takové následky to mít nemusí,“ říká o postu gólmana jednička v bráně Slezského FC Opava Otakar Novák. Pokud něco nesmí v povahové výbavě brankářské opory chybět, je to podle něj koncentrace.
„To je myslím důležité pro brankáře v každém sportu. Vždycky je o něco těžší udržet si koncentraci, když nemám moc práce. Snažím se to řešit podobně třeba jako Petr Čech. Nedívám se zbytečně do hlediště nebo na časomíru a soustředím se jenom na míč,“ pokračuje Novák.
Muž, který je oporou opavského týmu, ale neměl vždycky jasno, že jeho vyvoleným místem na hřišti je brána.
„Až do třinácti jsem hrával v obraně. Jednou se na tréninku zranil brankář, tak jsem to zkusil. Celkem mi to šlo, později jsem taky trochu zlenivěl, a nechtělo se mi tak moc běhat, takže jsem v bráně už zůstal,“ popisuje začátky mezi dvěma tyčemi Novák.
Zkušenosti z obrany by ale neměnil. „Rozhodně bych to doporučil každému brankáři. V poli člověk nasbírá jiné sportovní dovednosti a má také komplexnější pohled na hru. Přiznám se, že když někdy něco obrana neudělá podle mých představ, nejraději bych z brány vyběhl a ukázal jim to,“ směje se Novák.
Kritické hlasy ale zaznívají i z druhé strany. „Můžu odehrát dobrý zápas, druhý chytat výborně a na konci dostanu gól. A když je to prohra právě o ten jeden gól, tak je to hodně na očích. V tomto je ale zároveň i kouzlo brankařiny,” dodává Novák.
Brankář už od malička
Teprve devatenáctiletý Jiří Herudek zná gólmanský post z několikaletého působení v juniorské florbalové lize. Letos poprvé nastoupí v mužích. „Brankářem jsem chtěl být už odmala. Když jsme hráli u nás na sídlišti hokej, tak pokud to šlo, zamířil jsem do branky,“ vzpomíná Herudek. Na rozdíl od Otakara Nováka jej hra v poli až tak moc neláká. „Že bych měl někdy chuť z branky vyjít, to ani ne. Vybral jsem si a můj úkol je jasný. Chytat. Od střílení branek jsou na hřišti spoluhráči,“ dodává Herudek. Také na něm ale leží velká zodpovědnost a ne vždycky se podaří tým stoprocentě podržet. „S tím počítám. Nemůžu všechno pochytat a jsou zápasy, kdy tým prohraje a část viny se háže samozřejmě na brankáře. Ale zatím mě nikdy nikdo nepranýřoval za to, jak jsem chytal. To je pro brankáře potěšující,“ přidává Herudek. Okamžiků, kdy právě na něm stál výsledek zápasu, si vybavuje hodně. „Poslední takový, kdy jsem tým podržel a později zase naopak, mám ještě čerstvě v paměti. Hrál jsme play-off okresního přeboru za svůj srdeční tým Badboys Opava. Mohli jsme se dostat i do finále, ale taky jsme mohli skončit už v osmifinále. Tam jsme postoupili až v prodloužení. Nakonec jsme skončili na třetí. Celkově to však beru jako úspěch,“ uzavírá Herudek.
Bruslení mi nešlo
Další hráč s bohatou brankářskou zkušeností je David Iláš, který drží hokejový Slezan Opava. Právě v hokeji se zdá pozice gólmana skoro nedotknutelná, i tady ale tým očekává výsledky. „Samozřejmě, někdy se stane že kluci s něčím nejsou spokojeni. Na gólmanovi ale je, aby se s tím vypořádal, na další zápas nastoupil v pohodě. Je důležité nebýt labilní a taky pořád pracovat a zlepšovat se,“ říká Iláš. Ani on se ale nestal brankářem jakmile poprvé stoupl na led. „K hokeji mě přivedl otec. Nejprve jsem hrál v poli, ale v bruslení jsem nebyl zrovna nejlepší. O to víc mi to ale šlo v bráně, kde jsem nakonec zústal,“ uzavírá Iláš.
