Před padesáti lety to byli oni, kdo museli s mámou ráno doběhnout do školky, aby mohla jít do práce. Teď podobnou službu využívají obráceně. Jaroslav Orel vozí svoji nemocnou matku každý všední den ráno do nově otevřeného stacionáře Salla Terena ve Smečně a vyzvedává ji před pátou odpoledne. Důchodkyně s Parkinsonovou nemocí nemůže zůstat sama doma.
„Původně měly nemocnou maminku v době, kdy jsem v práci, na starost neteře. Když otěhotněly, naštěstí otevřeli v Domově Pod Lipami právě tohle zařízení. Je to pro mne ohromná pomoc,“ říká Orel.
Kdyby se o denním stacionáři pro důchodce nedozvěděl, musel by jít do předčasného důchodu. „Nikdy jsem neuvažoval, že bych maminku umístil do ústavu nebo domova, i když už na tom není nejlíp se zdravím,“ dodává Orel.
Zařízení Salla Terena přitom není určené jen starým nemocným lidem, ale i důchodcům, kteří se cítí osamělí, mají chuť si povídat, něco vyrábět. Kromě velké společenské místnosti s jídelnou a televizí si tam mohou vyprat, umýt se nebo si i odpočinout na lehátku v jiné místnosti. Navíc je kolem krásný park, kam chodí na procházky.
Svoz stojí
třicet korun denně
„Nikoho do ničeho nenutíme. Klidně tu můžete jen sedět a luštit křížovky jako jedna z klientek, která nechce být doma sama. Jinak děláme třeba svíčky, tkáme koberce, košíky, pekli jsme koláče a chystáme se na adventní věnce. Ale hlavně si povídáme,“ vysvětluje pracovnice stacionáře Hana Petržílová.
Do zařízení mohou přijít lidé pěšky, mohou je tam doprovodit příbuzní nebo se za třicet korun nechat přivézt a odvézt. Klienty sváží z Kladna, Slaného a obcí kolem Smečna. Nyní je z dvanácti míst obsazena polovina.
„Pravdou je, že většina lidí, když přijde poprvé, má pocit, že je rodina odkládá do domova důchodců, ale tak to není. Jakmile si zvyknou, už od nás nechtějí,“ dodává Petržílová.
Podobné zařízení je od roku 1988 i v Kladně. „Původně chodili čilejší lidé, s nimiž jsme dělali spoustu aktivit. Teď stacionář využívají spíše lidé s demencemi. I oni tady ale mají program,“ říká vedoucí koordinátorka Denního stacionáře a Pečovatelské služby při Středisku kompletní sociální péče Fontána v Kladně Ivana Schäferová. Na rozdíl od Smečna mohou kladenské zařízení využívat jen obyvatelé města. Lidé z okolních obcí, které s Kladnem sousedí, mají smůlu.
Asistentky
důchodcům předčítají
Denně tam svážejí či přichází v průměru dvaadvacet lidí, kapacita je pětadvacet. Auto klienty objíždí na sedmou a osmou hodinu ranní, domů je odváží ve dvě odpoledne. Kromě ručních prací s nimi asistentky rehabilitují a předčítají jim.
„Žiju s dcerou, která chodí do práce. Děti nechtěly, abych byla sama doma, takže mě sem syn před třemi lety přivezl. Moc jsem nechtěla, byla jsem zvyklá po mužově smrti být sama, ale když jsem uviděla prostornou místnost plnou keramických věcí, nadchlo mne to a líbí se mi tu,“ říká devadesátiletá Božena Blažejová, která je po operaci srdce.
Za denní pobyt zaplatí klient v obou zařízeních stokorunu denně, za oběd ve Smečně jedenapadesát a v Kladně čtyřiašedesát korun.
