Když pracovníci teplického muzea vyklízeli románské křídlo svého zámku, objevili mezi haraburdím neznámou bustu s uraženým nosem. „Dívala jsem se na ni a říkala si, ta se podobá portrétu Julia Payera,“ vzpomíná historička Bohuslava Chleborádová. Záznamy to potvrdily. Muzeum Payerovu bustu koupilo v roce 1944 od místního sochaře a časem na ni zapomnělo. „Hned jsem to volala kamarádovi konzervátorovi. Posteskla jsem si, že je busta bez nosu. Za chvíli přišel a položil ho na stůl. Našel ho kdysi při úklidu a čtyřicet let ho měl schovaný v šuplíku,“ usmívá se Chleborádová.
Skládají ho po kouskách
Historka je to výstižná. Payer byl český Němec ve službách Rakouska-Uherska. Minulý režim ho proto ignoroval. Tepličané dnes skládají jeho portrét po kouskách a s úžasem ho objevují. „Před čtyřmi lety jsme vytvořili podle jeho předlohy oživlý obraz Záliv smrti. Od té doby se k Juliu Payerovi stále vracím a považuji ho za opravdovou a stále nedoceněnou osobnost,“ říká Martin Ryba z divadelní společnosti Panoptikum Maxe Fische. On sám je autorem sloganu Julius Payer, ze Šanova frajer, kterým se Payerovi příznivci v Teplicích zdraví. V teplickém Šanově, tehdy samostatné obci, se Payer 2. září 1841 narodil.
V ledovém zajetí
Payera proslavila hlavně jeho expedice do Arktidy v letech 1872 až 1874 na parníku Admiral Tegetthoff. To už měl za sebou 118 výstupů na alpské vrcholy, z nichž třiačtyřicet zdolal jako první na světě, a dvě arktické výpravy, při kterých jako první polárník stoupal i na hory vysoké přes dva tisíce metrů.
Výpravě měl velet hlavně kapitán lodi Carl Weyprecht, protože expedice měla za úkol najít cestu po moři na severní pól, nebo plout Severním mořem co nejdál na východ. Armádní důstojník Julius Payer měl převzít velení až nad výpravami, které by se vydaly na průzkum po pevnině. Nakonec bylo vše jinak. Loď do měsíce sevřely kry, vyzdvihly ji, a posádka od 21. srpna 1872 putovala, kam ji vítr a proud zanesly.
Na plovoucí ledové kře polárníci žili rok, aniž spatřili zemi. Až do poledne 30. srpna 1873. Payer později napsal:
Země Františka Josefa
„Opřeni o zábradlí paluby civěli jsme do cárů mlhy, jimiž občas pronikly sluneční paprsky. Tu náhle závoj táhnoucí se před námi odhalil daleko na severozápadě matné hřebeny skal, jež se v několika minutách proměnily v zářivou alpskou krajinu.“ Trvalo ještě dva měsíce, než mohl Payer v doprovodu dalších vystoupit s rakousko-uherskou vlajkou v ruce na pevninu a nazvat ji Zemí Františka Josefa. Se psím spřežením po objevené zemi najezdil 830 kilometrů a zmapoval ji až k severu. Při pojmenovávání nezapomněl ani na Teplice. Na jihu souostroví je od té doby Šanovský ostrov a na Rudolfově ostrově Teplický záliv. V květnu 1874 výprava opustila uvězněnou loď a vydala se na jih. Po tříměsíční cestě je u Nové Země zachránila ruská loď. „Na Payerovi bylo znát, že se narodil v rodině důstojníka a vychovávali ho v přísném duchu. Od mládí byl cílevědomý a houževnatý. U svých podřízených byl oblíbený, protože byl nejen rozhodný velitel, ale také přátelský člověk,“ říká Norbert Krutský, který pro teplické muzeum zpracovával Payerovu biografii.
Záliv smrti
Po návratu Payer radikálně změnil život. I když dosáhl vysokých poct, nejvyšší vojenské kruhy o jeho objevu pochybovaly. Vystoupil proto z armády, napsal poutavou knihu ze svých cest a začal studovat malířství. Dodnes platí za největšího realistického malíře polárních krajin. Většinu obrazů přitom namaloval jako jednooký. Po operaci ječného zrna totiž kvůli zánětu oslepl na levé oko.
Proslavil ho mimo jiné cyklus čtyř rozměrných pláten, na kterých zachytil tragický osud ztracené polární výpravy Johna Franklina v roce 1845, při které zahynulo všech 127 členů posádky. V České republice se zachovaly jen čtyři Payerovy obrazy. Je však mezi nimi ten zásadní. Payer na něm namaloval poslední okamžik ztracené výpravy. Postupoval při tom s nevšední důkladností. Od velitele americké výpravy Fredericka Schwatky, který našel ostatky nejdéle žijících členů Franklinovy expedice, získal nákres místa nálezu, vyhledal pozůstalé, studoval podobenky členů posádky a předměty, které přivezly záchranné týmy.
Kolosální obraz o rozměrech téměř čtyři krát pět a půl metru koupila v roce 1908 za dvacet tisíc rakouských korun pražská Moderní, dnes Národní galerie. Dílo zůstalo stočené na válcích a v roce 1960 je galerie přenechala Geofyzikálnímu ústavu Akademie věd. Obraz byl opět k vidění až před čtyřmi lety na výstavě v Praze a pak i v Teplicích.
„První důstojnou vzpomínku na Payera jsme mohli udělat až v roce 1991 k oslavě 150 let od jeho narození. Do té doby měl jen pamětní desku. Například v roce 1973 se ke stému výročí objevu Země Františka Josefa konaly ve Vídni velké oslavy. Rakušané dokonce postavili repliku lodi Admiral Tegetthoff. U nás to nešlo. Jsem rád, že jsme to mohli alespoň trochu odčinit,“ poznamenal Krutský.
