K narozeninám jsem dostala planetku
Díky nedávné rekonstrukci, která trvala čtvrt roku a stála jedenáct milionů korun, vstupují teď návštěvníci budějovické hvězdárny do jiného světa. Největší obnova po téměř čtyřiceti letech už byla zapotřebí, protože zaujmout dnešní děti je čím dál obtížnější.
Promítací sál má nejen špičkový zvuk a obraz, ale je mimořádný i po výtvarné stránce. Proč jste si na ní dali tak záležet? Dojem z prostředí má obrovský vliv na to, jak se člověk otevře novým poznatkům. V dnešní době, kdy si děti spoustu informací najdou na internetu, už nemůže hvězdárna vypadat jako velká školní třída. Slýchali jsme od rodičů, kteří sem vodí děti, že se tu od jejich časů nic nezměnilo. Tím se mohlo zdát, že se u nás nic nového nedozvědí. Přitom vesmír je stále plný tajemství.
Jsou pořád přitažlivá? Myslím, že čím dál víc, čemuž napomáhá i rozvoj angličtiny. Třeba teď byl hostem slavnostního otevření americký astronaut a kluci z našeho kroužku s ním bez problémů mluvili anglicky. V to bych před pár lety ani nedoufala.
Obrazce na stěnách vypadají jako makrostruktury po Velkém třesku. Hlavní barvou sálu je nebeská modř v různých odstínech. Máte výtvarné sklony? Ano, proto jsme spolupracovali při obnově i se sochařem, což nebývá obvyklé. Chtěla jsem, aby byl promítací sál opravdu branou do jiného světa, čemuž výtvarné umění napomáhá. Vždycky mě bavilo, jako studentka jsem se učila malovat u Dany Puchnarové.
Ještě se mu věnujete? Už jen fotím. A pořád mě láká mít nakoukáno. Když jezdíme na konference, snažím se tam oběhnout památky a výstavy. Můj muž říká, že odtud vždycky přinesu úchylné fotky. Mám sbírku detailů různých zdí, třeba na Harvardu, v Brazílii, v Pasově nebo v Krumlově. Líbí se mi hlavně struktura těch oprýskaných.
Umět se dívat je pro hvězdáře základní předpoklad. Je pro vás nebe pořád krásnou podívanou? Co nejhezčího už jste na něm viděla? Mám ráda chvíle stmívání, kdy je barva přes různé odstíny až do modrého sametu. Velkým zážitkem pro mě bylo vidět kometu vlasatici. A taky polární záři, jednou dočervena a podruhé dozelena. Kvůli té jsem v listopadu běhala po tankodromu, bydlíme totiž na sídlišti Máj a světelný smog je tam velký. Už jsou opravdu vzácná místa, kde je poctivá tma. Naštěstí je mezi nimi Kleť, kam jezdím za svým mužem a kolegou. To je jiné dívání, umocněné zvuky a vůněmi lesa.
Vesmírem putuje planetka Miloš a kometa Tichý, vy máte planetku Tichá. Je o jména boj? Komety získávají jméno svého objevitele, ale pro planetky toto pravidlo neplatí. Mé jméno má planetka, kterou objevili kolegové v Argentině v den mých narozenin. Dostala jsem to jako dárek. Mimochodem jsme tím obohatili jazyk astronomie o ch, což mnohým kolegům činí potíž vyslovit.
Jste předsedkyní mezinárodní komise pro pojmenovávání planetek – první a jediná zástupkyně Česka. Co to obnáší? Baví mě propojení kultury a historie, ale je to i velká diplomacie, protože národy mají někdy odlišný pohled na dějinné události. My jsme zase čelili připomínkám, že dáváme jména malinkých vesniček. Vysvětlili jsme ale, že okolí Kleti máme oplanetkované proto, že tam leží významná observatoř.
Pronikly do kosmu i České Budějovice? Ano, a kromě jména města jsme prosadili i název Hirzo podle prvního budějovického architekta a jméno Fabribudweis inspirované farářem Wenceslausem Fabri, což byl vlastně první místní astronom.
Vidíte do vesmíru, mnohé umíte propočítat do daleké budoucnosti. Máme se vůbec nač těšit?
Myslíte obavy z toho, že kalendář starých Mayů končí roku 2012? Už řadu let se
nás na to lidé ptají. Nejsem znalec tohoto kalendáře, ale očekávám v té souvislosti spíš spršku pseudoastronomie a popkultury. A jednoznačně myslím, že lepší je pořád se na něco těšit. Teď na zimní hvězdnou oblohu, protože v zimě
bývají vidět ta nejhezčí souhvězdí z celého roku. A jednou bych ráda spatřila pravý meteorický déšť, kdy padá jedna hvězdička za druhou. Ne kvůli tomu, abych si něco přála,
ale kvůli té kráse a pokoře pod nebeskou klenbou.
JANA TICHÁ (*1965):
Od roku 1992 je ředitelkou Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích s observatoří na Kleti, kde spolupracuje s manželem Milošem Tichým.
Zaměřují se hlavně na výzkum těles, která by se teoreticky mohla srazit se Zemí. Z Kleti za 32 let objevili oni a další pozorovatelé 932 planetek, které už dostaly číslo, a stovky dalších.
Tichá je planetka č. 5757.
