Jako malý zbožňoval procházky do Lužánek. V parku vždy vyhledal keř, ve kterém byla před zraky kolemjdoucích ukrytá stará pumpa. Pumpu sice odnesl čas, představivost jednadvacetiletého Adama Nehudka ale zůstala. Tajemná místa v Brně hledal dál, překřtil je na kafélanky a jejich sbírku od roku 2004 rozšiřuje na webu kafelanka.wz.cz.
„Kafélanka je tajemno, se kterým se takřka denně potkáváme, aniž bychom jej vnímali. Kafélanka je také radost z objevení tajemna. Kafélanka je i smutek, když tajemno zmizí,“ vysvětluje Nehudek význam označení, které pro tajemná místa vymyslel jeden z jeho spolužáků ve čtvrté třídě základní školy.
Nehudkovými kafélankami jsou nejrůznější staré zchátralé domy, kryty civilní ochrany, studánky, vodojemy, nebo zapomenutá schodiště zaniklých parků. Unikátem je třeba udírna, která nepochopitelně stojí uprostřed lesa Palackého vrchu.
Přestože je Nehudek mladý, nezadá si se zkušenými badateli. Do temných zákoutí se pouští „vyzbrojen“ přilbou s čelovkou, provazovým žebříkem, digitálním kompasem, foťákem, GPS navigací, sešitem na zakreslování podzemních bludišť a skládací lopatkou. Do odolných pouzder starých svítilen a baterek namontoval výkonné LED diody či halogenové žárovky, ale i chladiče, aby se světla nepřehřívala. Nasvětluje jimi podzemí pro svůj objektiv.
Kafélanky na webu roztřídil podle městských částí. V databázi má celkem 425 zajímavých míst. „Na webu jsem z toho počtu zatím publikoval 216 brněnských kafélanek, každá je zaznačená do mapy včetně GPS souřadnic. Vůbec nejvíc jich má Staré Brno a Špilberk. Pak průmyslové části na svitavském nábřeží. Naopak chudá na tajemná místa jsou všechna sídliště a oblasti s čistě bytovou výstavbou,“ uvedl mladík.
„O čem bude můj web?“
Tipy na zajímavá místa se mu všímaví Brňané naučili posílat. „Často to jsou místa, o kterých vím, ale dosud na webu nejsou. Ale i tak jsou pro mne cenným podnětem k dalšímu bádání. Největší radost mám z tipů na místa, o kterých jsem předtím neměl nejmenší tušení,“ vysvětlil Nehudek.
„Sbírat“ místa obestřená tajemstvím začal Nehudek spíše náhodou. „Hlavní roli sehrála touha mít webové stránky, jen jsem zprvu nevěděl, o čem by měly být. Protože jsem během procházek se psem pořizoval snímky zvláštních míst, začal jsem web nakonec psát o nich. Z kratochvíle se zakrátko stal koníček takřka na plný úvazek,“ popsal Nehudek.
Nejraději má místa „ohlodaná“ zubem času. „Připomínají mi dobu, kdy jsem se divil téměř všemu, kdy jsem nevěděl nic o krytech civilní obrany, kolektorech, kanalizaci a dalších technických věcech, bez kterých by město nemohlo fungovat,“ říká student stavebního inženýrství. Jeho koníček jej nakonec nasměroval k budoucímu povolání.
Nebojí se tmy, ale lidí
Při průzkumu nových lokalit cítí vzrušení a trochu se i bojí. „Strach, napětí a vzrušení se mísí v jedinečný pocit. Strach je důležitý, člověk se pak nechová lehkomyslně. Nejde o strach z tmy, spíš o obavy, že ve tmě číhá někdo s cílem mě přinejmenším okrást. Zatím však k žádné potyčce nedošlo,“ říká mladík, který navštívil nejedno místo, které si „zútulnili“ bezdomovci.
Pocit vzrušení z objevování pomíjí ve chvíli, kdy Nehudek dojde na konec chodby, nebo projde všechny odbočky labyrintu či místnosti opuštěné budovy. „Zůstává však zvědavost, spousta otázek o účelu a funkci prostoru nebo technického díla,“ říká Nehudek.
Odpovědi na nezodpovězené otázky hledá u odborníků, v knihách, nebo se ptá dalších badatelů. „Přátelím se s lidmi okolo Badatelny Davida Varnera, sdružujeme se v badatelské skupině B4 a podnikáme společné výpravy. Partnerem při mnoha průzkumech je mi Radek Soudek, neúnavný badatel v archivech a objevitel mnoha podzemních prostor, především protileteckých krytů. Mnoho jsem objevil i s Petrem Minaříkem,“ vyjmenoval Nehudek.
I přes nebezpečí, které hrozí v polorozpadlých domech, štolách a kanalizačních systémech, si Nehudek odnesl nanejvýš pár škrábanců. „Přestože je brněnské podzemí bohaté, není nikterak spletité či rozsáhlé. Zato třeba ve Znojmě, kde je pod celým historickým jádrem labyrint, jsem byl v jednu chvíli přesvědčen, že cesta zpět vede opačným směrem, než tomu bylo ve skutečnosti. Díky mému průvodci to ale naštěstí dobře dopadlo. Jednou jsem třeba hodinu bloudil ve vysokých chodbách kaolinového dolu, než jsem našel své společníky,“ zavzpomínal Nehudek na prožité chvíle napětí.
V Brně, kromě krytů civilní obrany, vyhledává místa, k jejichž návštěvě nepotřebuje žádná povolení. Za zajímavostmi se neváhá vypravit za hranice Brna. Navštívil Kuřim, Blansko, Adamov, Tišnov, nebo podzemí Olomouce či nedaleké Jihlavy.
Pro hledače pokladů a senzacechtivé má badatel špatnou zprávu. „Na žádné mrtvoly ani poklady jsem v Brně nenatrefil. Nejcennější jsou zážitky a fotografie, které si odnáším. Nejvíce si cením snímků objektů, které už z Brna zmizely,“ uzavřel Nehudek.
