Kain problém

Prvorození to nemají v životě jednoduché. Většinou proto, že to oddřou nebo schytají za své vykutálené mladší sourozence, na jejichž tvrdou výchovu už nenašli rodiče dost sil. Chtěl bych proto znovu otevřít jeden starý případ a rehabilitovat nejslavnějšího staršího bráchu tím, že vám prozradím, jak to bylo doopravdy.

Všichni víme, že vyhnanství ze zahrady Evu a Adama sblížilo. Výsledkem byl Kain. A když jim jednou zkvasil ovocný mošt, výsledkem byl Ábel. Kluci vyrostli a pomáhali rodičům. Ábel se specializoval na živočišnou výrobu, kdežto Kain zůstal u rizikovější, rostlinné. Čas šel a Kain obětoval svým políčkům celý svůj volný čas, zatímco Ábel obětoval postupně jen dvě nemocné ovce. Hospodin Ábelovu oběť přijal, avšak Kainovu ne.

Kain to bral sportovně, zato Ábel to nechával Kaina sežrat. Chodil se na něho dívat, jak dře, a měl k tomu ještě blbé poznámky. „Hele, brácha, tady to máš nějaký plesnivý.“ Nebo jindy zase: „Tady ti to nějak uschlo, čoveče. A nezaprší a nezaprší, co?“ Kain měl s mladším bratrem svatou trpělivost. Pokaždé, když ho bratr navštívil, slušně se ptal, jak se daří jemu. „Kain problém,“ odpovídal Ábel a smál se jako blázen.

Jednou se Ábel zase utíkal podívat, jak se Kain vyrovnává s nečekanými přízemními mrazíky, a už z dálky se chechtal. Náhle ale zakopl a spadl hlavou na kámen. Byl to kámen úrazu a úraz byl smrtelný. Bůh se sestavováním vyšetřovací komise neobtěžoval. Bylo mu to jako vždycky všechno jasné: Kain zamordoval Ábela, protože mu záviděl jeho smysl pro humor. „Za tohle budeš na zemi psancem, kamaráde,“ hřímal Bůh na Kaina a dal mu znamení.

Na to znamení si Kain zabalil těch pár švestek, které mu ještě neshnily, a vydal se na dlouhou pouť. Ale přece se na něj usmálo štěstí. Doputoval totiž do Evropské unie, kde si jako soukromý zemědělec zažádal o slušné dotace a do smrti si už pak žil klidně a spokojeně.