Přesněji řečeno byli tak silně opilí a zároveň tropili na veřejnosti výtržnosti, takže je policisté museli eskortovat tam, kde se o ně postarají.
Ale to je pouze špička ledovce. Lidé se často opíjejí doma, aby zapomněli na život, který je tak hodně štve. Svět kolem nich není takový, jaký by si představovali, a tak jim sklenka pomůže. Na chvíli. Ráno je totiž osud bací ještě větší silou než den předchozí.
Alkohol nám možná dodá energii, ale zároveň si to na druhý den vybere i s úroky. Jako banka. Silný alkoholik si půjčuje čím dál více, protože nemá na splátky. Nakonec zbankrotuje. Rozuměj, umře. Dříve, nebo později. V republice je odhadem šest set tisíc lidí závislých na alkoholu. Přitom jejich kolegů, kteří sjíždějí drogy nelegální, je kolem třiceti tisíc. Tudíž veškeré tažení proti drogám by se mělo přesměrovat vůči té nejhlavnější. Jenže na to se dneska moc nehraje. Módní je brojit proti zakázanému.
Závislostí je přitom celá řada. Třeba na jídle, na kávě, na cigaretách. Ale taky na sportu, obuvi či oblečení. Televizi, rádiu, novinách. Na lidech. Na čemkoliv, na co si vzpomenete, že bez toho nemůžete žít.
Celý svět je zkrátka postavený na závislostech. Proč do nich padáme? Kamarád Míra se věčným putováním s námi vždy nakonec unaví a odpadne. Nebo ho spíše schválně unavíme, aby odpadnul.
My pak neznáme hranice. Ztrácíme vědomí. Náš život ovládá někdo jiný právě prostřednictvím závislostí. Místo abychom vědomě tvořili vlastní realitu.
Aby svět okolo nás vypadal tak, jak si přejeme. Nikoliv proto, že chceme, ale že to vychází z našeho srdce. Přes závislosti ovšem, jak je vidět, cesta k tomu nevede.
