Kamery vidí ztracené dítě i lupiče

Malé dítě ztracené v ulicích Tábora a zoufalá babička, která ho nemůže najít. I takový případ vyřešili strážníci městské policie díky kamerám. „Volala nám paní, že se jí ztratil vnuk. Podle popisu jsme na kamerách chlapce našli. Sledovali jsme trasu, kterou se naposledy vydal. Hlídka ho poté odvezla zpět k babičce,“ vypráví velitel městské policie Petr Svoboda.
Město mělo sedmnáct kamer. Na konci minulého roku přibyly dvě nové. Jedna je Na Parkánech a druhá střeží Havanskou ulici. Strážníci díky nim měsíčně odhalí na dvacet přestupků.
Zastupitelům města se před deseti lety návrh na umístění kamer nezamlouval. Podle nich mohlo dojít k zásahu do soukromí lidí. Dnes si systém chválí nejen zastupitelé, ale i policisté. „Ukázalo se, že je to skvělý prostředek prevence. Díky nim jsme odhalili kapsáře, opilé řidiče i muže, kteří se chtěli vloupat do prodejny,“ dodává Svoboda.
Kamery sledují lidi od vlakového nádraží až například k obchodnímu domu Tesco.
„Je to skvělé. Cítím se bezpečně a vandalové se drží mimo centrum. Že se někdo na mě dívá, se mi ale nelíbí,“ říká studentka Marika Krejčová.
Tábor stráží devatenáct kamer městské policie. V boji proti vandalismu ale ještě nestačí.
Pro vandaly je to další překážka, ale i adrenalin. Dvě kamery, které posílily na konci roku systém městské policie, omezují řádění táborských výtržníků a sprejerů. Ti hledají prostory, kde na ně speciální optika nedosáhne nebo kde vůbec není.
Policie si proto přeje nákup dalších kamer. Nemá na ně ale peníze. I když by vyšly pořád levněji než noví strážníci, kteří jí také stále chybí.
„Tento rok nemáme od města nárok na dotaci. Potřebujeme tak půl milionu, abychom mohli sledovat místa, kam se vandalové stahují,“ říká šéf strážníků Petr Svoboda.
Jedná se hlavně o okolí Jordánu, Maredův vrch, Housův mlýn nebo klokotskou alej, kde před pár dny někdo ulámal větve u čerstvě vysázených lip. Dvě další kamery od nového roku zabírají prostor Na Parkánech a celý areál odpočinkové zóny Komora. Odtud strážníci dohlédnou až k obchodnímu domu Kaufland. „Měli jsme tak šanci odhalit skupinu mladých lidí, kteří skákali po střeše auta a ukopali u něj zrcátka. Podle záznamu jsme je dokázali rozpoznat a najít,“ popisuje Svoboda. V nadsázce by se dalo říct, že kamery dokážou detailně určit i barvu očí pachatele. Bezpečnostní systém tvoří devatenáct kamer a štafetovým způsobem mohou sledovat člověka od Starého města až na sídliště Nad Lužnicí. Jsou dva druhy těchto snímacích zařízení. Jedny připomínají tubus a jiné mají tvar skleněné koule. Nejvíc vandaly přitahují prostory hlídané tubusovými kamerami. Vidí, kam se otáčejí, a tak využijí nestřeženého okamžiku. Pro některé je to adrenalin. „Někdo utrhal cedule a rozbil sklo u lamp na Pražském sídlišti. Protože kamera směřovala jinam, nebyla šance ho chytnout,“ doplňuje strážník Daniel Ševčík.
Část lidí ale přítomnost policejní techniky ignoruje. Takovým případem je podle Ševčíka případ důchodkyně, která si přišla k zemědělské škole natrhat kytky. Příjezd hlídky ji nechal klidnou. „Víte, kolik to dneska vůbec stojí?“ odpověděla pohotově na výtku, že se dopouští trestného činu.
Ne vždy jde o tak úsměvné epizody. Opilému řidiči například díky kamerám neprošla jízda centrem města na konci února. Nadýchal okolo 2,5 promile alkoholu.
Svoboda má nápad i na systém, který by byl spojený s databází kradených aut a kol. Představuje si kamery umístěné na nejfrekventovanějším silničním tahu. Snímaly by státní poznávací značky na vozech. Zároveň si přeje zavedení mýtné brány na cyklostezce. Bylo by tak snadné zjistit, zda projíždějící kolo bylo ukradené. Pokud ano, objevilo by se v databázi.