Kanonýrka je zpět na Slovácku

Po půlročním angažmá ve druhé německé bundeslize se fotbalistka Zdeňka Skupinová vrátila na Slovácko.

Byla postrachem soupeřových obran. Dvakrát se Zdeňka Skupinová stala nejlepší střelkyní nejvyšší domácí ženské fotbalové soutěže. Dostala se do reprezentace. Není divu, že o ní byl zájem v zahraničí. Dlouho tam však nepobyla. Po nečekaném vypovězení sponzora ukončila předčasně svoje angažmá v druholigové Lokomotivě Lipsko.

„Jsem ráda, že jsem si tam zahrála. Kdybych na vlastní kůži nezažila fantastické podmínky, od vybavenosti, přes profesionální přístup, až po fantastické fanoušky, kterých chodí na zápasy do hlediště tisíce, tak bych tomu nevěřila,“ uvedla šestadvacetiletá fotbalistka.

Doma je doma, ale návrat bolí

Na volné noze po návratu obávaná kanonýrka a bývalá hráčka 1. FC Slovácko dlouho nezůstala. Na její herní kvality vsadil druholigový Holešov, kam odešla na hostování.

„Je pro mě výzva pomoci týmu, který bojuje o záchranu,“ říká Skupinová, kterou soupeřky v osobních soubojích nešetří. I proto ji často trápí zranění. Je však velká bojovnice, a tak se s tím snaží vyrovnat. „Občas mě bolest pravé nohy limitovala, proto jsem se naučila víc kopat také levačkou. Někdy mám pocit, že střílím jenom z ní,“ dodává s úsměvem Skupinová.

Na hřišti vyniká nejen svým fotbalovým umem, ale i vizáží. Ta také stojí za její přezdívkou Hrdzy. Hrdzavá štvorka, tedy zrzavá čtyřka, jí začali říkat při přátelských zápasech soupeři na Slovensku. To podle barvy vlasů a čísla na dresu „Na Hrdzy slyším jen na hřišti, mimo fotbalové prostředí ne,“ tvrdí Skupinová.

Usadí se v Boršicích a bude trénovat mladé

Přestože se občas kvůli zdravotním problémům hůř prosazuje, stále dokazuje své přednosti. „Hrdzy je doma ve vápně, a když se to spojí s její střeleckou technikou, je k nezastavení. Má čich na góly a neběhá za míčem jen tak,“ chválí ji bývalá spoluhráčka Romana Šicová, která kamarádčinu kariéru stále sleduje.

V Boršicích, kde se Zdeňka Skupinová narodila a poprvé začala hrát fotbal, se chce jednou usadit. Kdy to bude? „Předpokládám, že za dva roky. Pak bych se chtěla věnovat trénování. Děti z fotbalové akademie v Uherském Hradišti, kde jsem už předtím působila, mi scházejí,“ uzavírá s úsměvem Skupinová.