Kapka ke kapce. Půl litru za sedm minut

Frýdecká nemocnice má málo krve. Prosí všechny, aby přišli dát krev. Redaktor Sedmičky to zkusil po třiceti letech.

Poprvé jsem daroval krev na vysoké škole. Ten den jsem nemusel na přednášky. V transfuzní stanici mi po odběru dali dvě deci vína, párek s chlebem a tabulku hořké čokolády. Nejvíce jsem si cenil odznáčku ve tvaru kapky krve. Tahle vzpomínka je bezmála třicet let stará. Proč si to nezopakovat?
„Dva dny nejezte tučná jídla, vyhýbejte se mléčným výrobkům a čokoládě. Dejte přednost ovoci a zelenině. Před odběrem posnídejte třeba pečivo s marmeládou a čaj,“ radila mi sestra z Krevního centra ve Frýdku-Místku, když jsem s ní po telefonu domlouval termín své návštěvy. Pak mě odkázala
na webové stránky, tam si prý všechno můžu důležité přečíst. Pustil jsem se do čtení a zahájil
dietu.
To ráno šlo všechno výborně. Sotva jsem vstoupil do čekárny, měl jsem před sebou dotazník o zdravotním stavu. Usoudil jsem, že neměl mít protblém. Přesto mi změřili tlak a odebrali pár mililitrů
krve ke zjištění její kvality.

Za sedm minut je po všem

Na sále, kde sestry krev odebírají, se právě uvolnilo lehátko. Nad umyvadlem jsem si předpisově vydrhnul a vydezinfikoval ruku a lehl si. „Kdyby se vám udělalo špatně, hned zavolejte,“ upozorňuje
sestra Renáta Fučková a zavádí mi jehlu do žíly. Pozoruji, jak se sterilní igelitový sáček plní krví. Ještě několikrát se žena v bílém plášti ujišťuje, zda jsem v pořádku.
Za sedm minut je po všem. Podruhé v životě jsem daroval krev. „Zůstalo vám jí ještě dost,“ žertuje sestra, když se vyptávám na množství darované tekutiny. Vzápětí prozrazuje, že mi odebrali necelého půl litru. Odcházím do čekárny. Přestože se cítím fit, mám si chvíli odpočinout a potom zajít do bufetu. Dostávám poukázku na občerstvení za pětasedmdesát korun. Mohu si vybrat cokoliv kromě alkoholu a cigaret. Některé zdravotní pojišťovny dávají dárcům pilulky na podporu krvetvorby a vitamíny. Mám však smůlu. Moje pojišťovna tak štědrá není. Dobrý pocit z toho, že možná pomohu zachránit lidský život, záhy střídá nejistota. „Odebraná krev prochází dalším vyšetřením. Pokud zjistíme, že jsou v krvi viry, musíme ji vyřadit,“ vysvětluje sestra
Šárka Psohlavcová. „Krev v původním složení se už nepoužívá,“ doplňuje primář krevního centra Boris
Bubeník. „Krvinky využijeme například po autonehodě. Plazma slouží v nemocnicích k léčbě různých
onemocnění,“ vysvětlil Bubeník. Třeba někomu pomůže i můj darovaný půllitr.

Za darovanou krev zahraniční zájezd nebo gola klíče

Krve je málo. Krevní centrum ve Frýdku-Místku vyzývá lidi k darování životně důležité tekutiny každé léto. Dárci odjíždějí na dovolenou a transfuzní stanice po celé republice zejí prázdnotou.

„Potřebujeme všechny krevní skupiny,“ říká primář Boris Bubeník. Ve snaze přivést dobrovolné dárce zpět v centru vyhlásili soutěž. Vylosovaní šťastlivci mohou vyhrát zahraniční zájezd, gola klíče nebo
předplatné do aquaparku.
Luďka Kužílka z Kopřivnice nechává příslib hodnotné výhry chladným. „Přišel bych i bez soutěže. I když před rokem jsem vyhrál dárkový koš,“ pochlubil se čtyřiačtyřicetiletý brusič kovů. Na kontě má úctyhodných 190 bezplatných odběrů plazmy nebo krve a je rekordmanem Krevního centra. Zpočátku chodil s kolegy z dílny. Potom si uvědomil, že člověk by měl darovat krev, dokud je zdravý. Do transfuzní stanice dojíždí poctivě každé dva týdny. Doma už má nejvyšší možné ocenění, Zlatý kříž Českého červeného kříže 1. třídy. Červený kříž ho uděluje za 160 bezpříspěvkových odběrů. Také kvůli Kužílkovi teď na vedení Českého červeného kříže přemýšlejí o tom, že zavedou ještě vyšší stupeň vyznamenání.