Další z premiér po Divadelní komedii představí v těchto dnech lázeňskému publiku obnovená činohra Karlovarského městského divadla. „Těším se a bojím zároveň,“ říká Jiří Seydler, režisér hry a zároveň umělecký šéf karlovarského divadla.
Stejné pocity se v něm mísí snad už posedmdesáté, vždyť právě tolik premiér má za sebou. Jak ostatně hned s úsměvem připomene: „V mé bohužel už dlouhé kariéře…“
Jen nervy časem příliš neotupěly. Ten stres a úsilí však za to stojí. „Pevně doufám, že diváci se budou skvěle bavit,“ říká režisér.
Se zkoušením začal soubor nejdřív v Praze, až pak se přestěhoval do Karlových Varů. „Všichni aktéři se skvěle připravili, jak jen to umožňovala situace. Zkoušeli jsme ve slušných podmínkách,“ pochvaluje si Seydler.
Potíže kvůli přestávce v době letních dovolených, které soubor zakusil při zkoušení vůbec první hry po obnovení karlovarského souboru, tentokrát nenastaly.
„Bylo to tehdy hodně netradiční, jinak to ale nešlo,“ ohlédne se umělecký šéf divadla za Divadelní komedií, která tehdy pro Karlovy Vary vznikala pod režijním dohledem Michala Przebindy.
Komedii potmě si vzal na starost už sám.
Vsadil přitom na osvědčený kus, tato hra od Petera Shaffera se od poloviny šedesátých let řadí mezi nejbrilantnější současné veselohry.
„Na světových i našich prknech je to velmi vyzkoušený titul a přitom věčně živý, žádná vykopávka. Záměna světla za tmu a opačně patří mezi nejlepší komediální nápady dvacátého století. Pokud se nám podaří ho dobře nazkoušet a pevně vystavět, v což pevně doufám, tak by měla na diváka zabírat,“ říká Seydler.
Plukovníka hraje Nový
Je jasné, že Komedie potmě představuje pro karlovarský soubor skvělou příležitost, jak se předvést. Sama o sobě pak slibuje mnoho zábavy za málo peněz. Scéna se nebude složitě přestavovat, na jevišti bude střídavě osm herců.
Osvědčené je také obsazení, ve kterém bude hlavním tahákem pro diváky Pavel Nový v roli Plukovníka. „Kdo by v téhle hře nechtěl hrát,“ vysvětloval, proč kývnul na nabídku.
„Diváka samozřejmě chceme přitáhnout,“ říká Seydler. V obsazování her je to pro něj prvním ze tří aspektů. „Chceme si i pro nás tady uvnitř ukázat, že máme někoho, ke komu můžeme vzhlížet a něco se přiučit. Dobré je to také pro srovnání, jak na tom opravdu jsme,“ vysvětluje režisér.
Druhá hra v repertoáru
Karlovarské divadlo má velkou tradici. To ukazuje i několik jeho současných herců, kteří v lázeňském městě setrvali. „Jsou výborní, byl by hřích je nevyužít,“ ví Seydler.
Do téhle směsice se ještě snaží při obsazování přimíchat něco mladého talentu, který hledá uplatnění a tak trochu i sám sebe. Vždyť pro Karlovy Vary stále platí, že chtějí mít svůj stálý, pravidelný soubor. Seydler je v divadle jako umělecký šéf už rok. „Nebo jen rok? Pořád je to hodně krátká zkušenost,“ říká.
Měřeno počtem kusů se na repertoár zdejší činohry v těchto dnech dostává teprve druhá hra. „Ve městě je zdravý základ lidí, kteří mají o divadlo zájem a umí ho projevit. Je jen naší věcí a taky času, aby se divák dozvěděl, že se tady dělají kvalitní komedie. A nejen komedie,“ dodává Seydler.
Dalším titulem už nebude veselohra, ale drama s hlubším posláním. Před rokem by to byl nejspíš Gogol, ten si ale bude muset na Karlovy Vary ještě chvilku počkat.
Přednost před ruským klasikem dostane norská hra Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství. Je dramatizací románové trilogie spisovatele Ingvara Ambjørnsena. Svérázné příběhy dvou mentálně retardovaných chlapíků vidělo před lety už pražské Divadlo Kalich a ještě předtím je zpopularizoval především film Elling, který se už promítal také v českých kinech.
„Není to už jen o vtipu, byť i ten tam najdete. A předestírám, že to velmi dobře dopadne,“ usmívá se Seydler tajemně.
Plánuje vlastní kus
Stejný výraz zachová i při přetřesení už vyzrazené myšlenky na vlastní divadelní kus. „Zatím jen plánuju,“ prozradí nejdřív o přednášce kombinované s představením. „Měla by se dotknout historie místního divadla i filharmonie, a tím pádem také celého města,“ popisuje.
Hraná přednáška především pro mladé diváky s dramatickými místy bude některé momenty historie inscenovat a neměla by bez přestávky přesáhnout tři čtvrtě hodiny. „Zatím mám ale všechno jen v hlavě. Sednu si nad to snad až teď po premiéře. Ale neberte to jako slib, spíš jako vizi,“ říká Seydler.
Nabídnout divákovi osvědčené a komediální kusy je dobrá taktika na rozjezd nebo obnovu divadelního souboru, dlouhodobě by jen s tím však nevystačil.
„Jsem přesvědčený, že za nějakou dobu by to diváky otrávilo,“ ví Seydler. Neznamená to ale, že by se mělo divadlo takových představení zbavit nebo zbavit se vtipu obecně. Vždyť i po vyhlášení plánované obnovy soubor ve své stálé podobě ani teď neexistuje.
PŘEDSTAVENÍ V KARLOVÝCH VARECH
• Hrají: Pavel Nový, Lucie Domesová, Ladislav Odrazil, Alexandra Ptáčková, Lenka Ouhrabková, Karel Beseda, Martin Chamer.
• Režie: Jiří Seydler
KOMEDIE POTMĚ
• Tato hra otevřela Peteru Shafferovi cestu na evropská jeviště. Dnes je pokládána za jednu z nejoriginálnějších, nejduchaplnějších a nejzábavnějších komedií situačního žánru vůbec. A nápad, na němž je založena – záměna světla a tmy – za nápad století. Záměna světla a tmy je konvence tradičního čínského divadla. Shaffer viděl roku 1955 v Pekingské opeře skvělý výstup, při kterém dva bojovníci předváděli souboj potmě za plného světla na jevišti. Napadlo ho, že by to bylo skvělé východisko pro moderní jednoaktovou komedii s větším množstvím postav. Deset let poté ho oslovil dramaturg londýnského Národního divadla, pověřen uměleckým šéfem Laurencem Olivierem, aby zajistil jednoaktovou hru k doplnění celovečerní produkce. Shaffer poprvé a naposledy pracoval pod časovým tlakem a text dotvářel ještě při posledních zkouškách.
