Kasička, pár letáků a pod vodnice měly stovku na hodinu

Lidé chtějí pomoci potřebným. Že by mohli naletět podvodníkům, moc neřeší. Redaktorky to zjistily na vlastní kůži. Do kasičky na pomoc zvířatům vybraly téměř čtyři sta korun.

Přispějte na pomoc týraným zvířatům! Jsme ze sdružení Podej tlapku, které na ně vybírá peníze. Nechtěl byste také pomoci? Redaktorky Sedmičky vyrazily do města s falešnou sbírkou. Chtěly zjistit, jestli lidem přijde nápadné, že nemají zapečetěnou kasičku ani žádné povolení peníze vybírat. Pozastavil se nad tím jen jediný člověk. Osm lidí by své peníze podvodníkům dalo.

Po pravosti sbírky nepátrají

Už během příprav jsme měly obavy, aby nám lidé vůbec uvěřili. Jaké kasičky, letáčky by si asi vybrali skuteční podvodníci? Domluvily jsme se se zástupcem písecké organizace Podej tlapku Markem Andělem, že budeme v ulicích vystupovat pod názvem jejich projektu. Souhlasil. „Znám Sedmičku a vím, že podobné testy dělá. Nemám s tím problém,“ požehnal naší akci. Zajistil i plakátky, na kterých se lidé dozvěděli víc o pomoci týraným zvířatům.
Zbývalo ještě sehnat kasičku. Vybraly jsme průhledné červené prasátko a daly do něho pár drobných a papírovou stovku. To aby oslovení viděli, že lidé opravdu přispívají, a nevzbudily jsme žádné podezření.
A povedlo se. První oslovený a hned úspěch. „Vypadáte důvěryhodně. Proto jsem vám peníze dal. Vůbec mě nenapadlo, že byste mohly být podvodnice,“ přiznává sedmnáctiletý student Jakub Fiala. Když jsme ho oslovily, vůbec neváhal a z kapsy vytáhl čtyřiatřicet korun. „Když někoho na ulici potkám se sbírkou, na nic se ho neptám a pár drobných dám. Asi i proto, abych se ho zbavil,“ přiznává. Náš první úspěch nás povzbudí. „Pořádáme sbírku na pomoc týraným zvířatům, nechcete přispět? Alespoň pár korunami,“ žebráme u dvou žen ve středním věku. Ani se nezastavují a rychle mizí. „Nemáme psy ani drobné, nic přispět nechceme,“ volají na nás. Rozhodneme se zapůsobit na city. Ten, kdo si vede psa, bude mít určitě slitování s nebohými zvířaty. „Slečno, slečno! Nechcete přispět na sbírku? Na jídlo pro týraná zvířata,“ přemlouváme. Návnada zabrala. „Počkejte chvilku, něco vám dám,“ hledá Jitka Pávková peněženku. Do kasičky hází dvacet korun. Když jí řekneme, že děláme reportáž, je trochu zaražená. Už ji několikrát napadlo, jestli se nesetkala s podvodníky, ale nikdy si o průkazku nebo povolení na sbírku neřekla. „Je fakt, že ani kasičku nemáte s pečetí. Příště si dám větší pozor,“ slibuje, když jí vracíme její peníze. To starší pán s jezevčíkem na vodítku je opatrnější a žádá potvrzení o tom, pro jakou společnost peníze vybíráme. „Chci to pokaždé, než někomu svoje peníze dám. Jednou jsem potkal člověka, který vybíral na psí útulek, a když jsem mu řekl, že chci nějakou registraci, tvrdil, že je brigádník a nic nemá. Dal mi jen fotky psů, ale ty si může nechat udělat každý,“ přitakává František Holý.
Právě podobné situace odradily některé organizace natolik, že už raději veřejné sbírky nepořádají. Třeba obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky, která poskytuje zázemí pro výcvik asistenčních psů pro vozíčkáře a další zdravotně či tělesně postižené. „Spolupracujeme raději s některými obchody, kde stojí naše zapečetěné kasičky a lidé mají jistotu, že peníze opravdu půjdou, kam mají. V ulicích už se dnes pohybuje kdekdo,“ vysvětluje Hana Pirnerová.
Po hodině a půl v ulicích Písku počítáme, kolik bychom vydělaly. Je to 379 korun, které jsme poctivě vracely jejich majitelům.
Se stejným plánem, zjistit, jak jsou lidé důvěřiví, jsme se přesunuli do Strakonic. Možná je to parným odpolednem, ale lidé jsou tu lhostejnější než v Písku. Pět z nich nás rychle mine, ani nechtějí vysvětlit, na co vybíráme.
Zřejmě popovídat si za námi přijde starší paní. „Na co vybíráte, děvčátka? Já přispívám každému. Důchod mám sice malý, ale vystačím, a jsou lidé, kteří potřebují pomoc,“ říká Zdeňka Francová. Když jí vysvětlujeme, že jsme ze Sedmičky a děláme jen test, chápavě si bere své drobné zpět. „Myslíte, že by toho lidé mohli zneužívat? To snad ne,“ vede si svou důvěřivá paní.
Kolem Velkého náměstí projíždí policejní auto a nás napadá, jak by asi na test reagovali muži zákona. Na městské policii se dozvíme, že hlášení na podezřelé osoby, které vybírají do pokladniček peníze od lidí, dostávají poměrně často. Třeba ve čtvrtek 23. července vyjížděli hned ke dvěma případům. „Jednu ženu, která prodávala míčky za příspěvek na dětský domov, jsme kontrolovali na Velkém náměstí. Měla vše v pořádku,“ poznamenává operační důstojník policie.

Než hlídka dorazila, byla žena pryč

Ten samý den ale dostali od lidí oznámení na další osobu. U Kauflandu vybírala peníze pro hendikepované. Když po ní ovšem lidé chtěli oprávnění, neměla. „Volali nám to, ale než hlídka na místo dorazila, nasedla prý žena do auta a odjela. Je lepší, když lidé zavolají nenápadně, aby podvodníka nevyplašili,“ dodává policista.
Strážníci kontrolují osoby, které s kasičkami po ulicích vybírají, běžně. Ve většině případů o žádné podvodníky nejde. Pokud by přece jen nějakého chytili, předají případ státní policii, která musí vyšetřit, jakou škodu dotyčný způsobil.
Charity na městskou policii předem sbírky většinou nahlásí. „Častěji řešíme různé podomní prodejce. Naposledy o slavnostech. Tři muži z Kladna prodávali v ulicích bez povolení parfémy,“ popisuje velitel městské policie Jan Liška.
Podle koordinátorů sbírek si může každý, kdo chce peníze na charitu nebo sbírku darovat, ověřit, zda peníze vybírají poctiví lidé. „Například při Tříkrálové sbírce nechodí děti nikdy vybírat samy. Vždy je s nimi dospělý, který se prokáže legitimací. A kasičky, do kterých koledníčci vybírají, jsou zapečetěné,“ vysvětluje ředitelka Oblastní charity Strakonice Olga Medlínová. Kdyby i tak lidé nevěřili, mohou poslat peníze pro potřebné přes konta, která najdou třeba na internetových stránkách organizací.
Písecké sdružení Podej tlapku na pomoc lidem, kteří se starají o opuštěná nebo týraná zvířata, sbírky v ulicích nepořádá vůbec. Ti, kteří by chtěli pomoci, mohou poslat peníze na konto. Když zástupci organizace uslyšeli, že lidé v ulicích poměrně dost na Podej tlapku přispívali, překvapilo je to. „Na náš účet posílá jen jedna paní pravidelně tři sta korun. Jinak sem přijde něco spíše sporadicky. Hlavním zdrojem pro nás jsou benefiční koncerty na podporu zvířat,“ popisuje Marek Anděl. Dodává, že jemu samotnému je nepříjemné, když ho ve městě pořád někdo odchytává a žádá peníze. Proto o sbírce touto formou zatím sdružení neuvažovalo.