Každý rok látáme sezonu. Ztrácím elán

Manažer SKV Ústí Miroslav Přikryl po skončení sezony neví, co dřív dělat. Jestli shánět chybějící sponzory a peníze, pomáhat s doplněním týmu a jednat o smlouvách s hráči, mít radost z celkem dobré sezony nebo vše položit a být v klidu.
Šéf klubu a velký srdcař přiznává, že situace volejbalistů není dobrá. Boj nevzdává, přesto tuší, že bez větší pomoci okolí už fungující klub v chodu dlouho neudrží.

Po třech letech ústecký tým postoupil do play-off. Ve čtvrtfinále vypadl, přesto byla sezona úspěšná? Z hlediska konečného umístění musím být spokojený. Tým byl poskládaný podle ekonomických možností klubu, proto jsme nemohli očekávat stabilní výsledky. Měli jsme připravený i krizový scénář, kdy by soutěž dohráli amatéři. Na to naštěstí nedošlo. Nakonec jsme postoupili až do play-off a ohlas u fanoušků i odborníků byl dost kladný.

Co oceňují? Hráče a naši práci s nimi hlavně. Dáváme šanci odchovancům a nebo si vytipujeme hráče z jiných klubů, kde o ně není zájem. Vždy ale mají potenciál, který u nás dostanou šanci předvést a zlepšit se.

Problém je potom udržet je v týmu. Jak se ukážou, dostanou nabídky z jiných klubů řádově několikanásobně lepší a jdou za dalším posunem, později třeba do zahraničí. Pokud nebudeme mít silného sponzora a partnera na pár sezon dopředu, musíme se s tímto režimem smířit.

Vaše výsledky byly v průběhu sezony někdy jako na houpačce. Proč? Do přípravy jsme vzali volejbalisty z Liberce, po Vánocích ale pokračoval pouze Vampola, Vodvárku si Dukla stáhla. Důležitý post univerzála se nám nepodařilo adekvátně nahradit. Začali jsme hůř, pak se hra stabilizovala. Odešel Vodvárka, chvíli jsme se drželi, ale krize opět přišla. Počet hráčů nám neumožňoval moc měnit varianty sestavy. Závěr sezony už byl zase tažený mladickým elánem. Postup do play-off byl pro nás takovým pěkným zakončením.

Jak se dařilo mládežnickým kategoriím? Tady už jsem spokojený méně. Žáci podali slabší výkony a neprobojovali se na mistrovství republiky. V dorosteneckých kategoriích jsme v baráži udrželi extraligu kadetů. Bohužel se nám nepovedlo udržet extraligu juniorů.

Co sestup znamená? Svaz a ministerstvo školství podporuje týmy, které mají i nejvyšší soutěže kadetů a juniorů, tedy talentovanou mládež. Z toho teď vypadneme, což znamená další finanční ztráty. Junioři mě hodně mrzí, dostat se zpět do extraligy přes síto kvalifikací a baráží je těžké.

Celému týmu mužů skončily po sezoně smlouvy, jak budujete nové mužstvo pro další sezonu? Kromě jednoho hráče bohužel skončila platnost smluv všem. Jsme domluvení s Moníkem, Alfonsem, Machem, s Kopáčkem, Moozem a trenérem Malánem. Podmínky jsme probrali a ústně jsme domluvení. Technicky dolaďujeme smlouvy, které jsou před podpisem.

Nahrávač Habr odešel do Budějovic, v Liberci je kvalitní blokař Beer a vrátil se Vampola. Jak tým doplníte? Samozřejmě hledáme posily, zejména na nahrávku. Máme asi tři hráče. Jednáme o univerzálovi. Jedna varianta, pokud vyjde, bude pěkná. Určitě chceme druhého smečaře na post Vampoly, který je ale také stále ve hře.

Bude mladý tým zklidňovat dál kapitán týmu, zkušený smečař Milan Bican? Jeho forma vzhledem ke zranění a stárnutí kloubů a svalů není už úplně stoprocentní. Pořád má ale týmu co dát. Jednat spolu tento týden budeme a pokračování Milana je velkou otázkou. Pro mě osobně bude jednání hodně složité.

Prodejem Filipa Habra klub finančně zabezpečil polovinu sezony. Jaká je vize té další? Jednání se sponzory teď vrcholí. Pořád sháníme generálního sponzora od obnovy ústeckého volejbalu v roce 2002. Město Ústí pokrývá rozpočet z padesáti procent, zbytek dáváme dohromady od malých sponzorů.

Je nějaký zásadní důvod, proč SKV Ústí už několik let bojuje vlastně o přežití? Volejbal má velký hendikep. Máme velice úzký výkonný výbor, velice málo lidí se stará o chod klubu. Týmy jako Budějovice, Liberec nebo i ústečtí basketbalisté mají kolem deseti lidí, co se o klub starají. Každý má své kontakty a přes ně shání především peníze. My jsme tři, co se o ekonomiku klubu starají, a bohužel se nám to nějak léta nedaří úplně podle představ.

Jaké je vaše přání? Aby se nám podařilo do výboru sehnat zájemce z řad významných politiků nebo podnikatelů, kteří by byli ochotni volejbalu pomoct. A nemusí to být jenom finančně a z jejich kapsy. Cenné by byly kontakty, kam se obrátit, s kým jednat.

Ústecký volejbal je vlastně spojovaný s vaší osobou. S vámi teď vstává a padá. Neztrácíte někdy naději, že vaše práce má pořád smysl? Elán už ztrácím. Když každý rok látáme sezonu, jak se dá. Sháníme složitě hráče i peníze, není to příjemné. Naši partneři jsou trpěliví, platíme jim pozdě, ale vždy jsme vše vyrovnali. Přehazujeme každou korunu z jedné faktury na druhou, z platů na provoz klubu.

Vloni jste tým zároveň i trénoval. Také jsem to odskákal zdravotně. Chci mít alespoň potěšení, že klub funguje, což zatím mám. Máme mládež, halu, fanoušky a letos i dobré výsledky. Když ale třeba není na zaplacení nájmu, říkám si, proč to dělám.

Všichni říkají, že když skončíte vy, skončí celý klub. Není nikdo, kdo by táhl klub za vás? Možná mi tím vyhrožují, abych pokračoval. Kdyby tato situace nastala, třeba by se ukázalo, že to dál jde. Je určitá hranice, za kterou nejde lidsky ani finančně jít.