Kde je to „žůžo“ a kde nuda? Děti vyzkoušely nová hřiště v Hradci

Síťová prolézačka, bezva! Dáváme usměvavého smajlíka. Dva malí porotci testovali hřiště na hradeckém sídlišti Vajgar.

Kde se děti doopravdy vydovádí, a kde se jim naopak nelíbí? Zkušební komise složená ze sourozenců Petra a Terezky Adamových už má jasno. Pětiletá porotkyně a její tříletý kolega se vydali na pět vybraných hřišť. Kvalitu zábavy na nových atrakcích známkovali pomocí barevných obličejů.

1. U Trojstřediska

Jako první vyrazí děti v doprovodu své matky Žanety na nejnovější z hřišť vedle Trojstřediska. Nejvíc se vydovádí na lezecké stěně a široké prolézací trubce. I nové kolotoče je baví. „Nejsou jako ty staré a rozbité,“ srovnává Terezka.

Z hřiště se dětem nakonec ani nechce odejít. Na otázku, jakou mu dají známku, oba odpoví jasně – zelený obličej s úsměvem.
Jen jejich maminku překvapí, že některé z houpaček a kolotočů jsou mimo ohrazenou část. „Naštěstí tu hned vedle není žádná silnice,“ říká Žaneta.

2. U 3. mateřské školy

K dalšímu hřišti stačí pouze přejít silnici. Mezi dvěma paneláky na děti čekají řetízkové houpačky a různé prolézačky. Stejně jako na předchozím je i tam přes chladné počasí plno.

„Chybí mi tu tabulka s informací, jak staré děti sem mohou. Třeba tohle vypadá docela nebezpečně,“ ukazuje Žaneta na síťovou prolézačku ve výšce asi jednoho a půl metru. Petr ani Tereza s ní problém nemají.
„Je ale menší než to minulé,“ vysvětluje dívka, proč nakonec s bratrem oznámkují hřiště žlutým smajlíkem. Ten znamená, že ujde. Ale nadšení nejsou.

3. Kulaté hřiště

„Tady se mi moc líbí,“ hraje si Petr v dřevěném vlaku. Tereza zatím míří na další síť vysoko nad zemí. Matka ovšem dceru brzdí. „To je pro větší děti, tam tě nepustím,“ volá.

Terezka proto přemluví bratra, aby se šli pohoupat. Po pečlivém ozkoušení pérovacích zvířátek má odborná porota jasno. „Super!“ mává Petr zeleným kolečkem. Kruhové prostranství u výpadovky naproti obchodním domům je z vybraných hřišť největší.

4. U bývalé Slavie

Naproti zrušené restauraci Slavie v zákrytu za panelovým domem čeká na děti další plácek na hraní. Obloha se zatahuje, vítr fouká, ale přesto na hřišti pár dětí je.

Sourozencům se tu moc nelíbí. Oproti těm předchozím působí hřiště prázdně a smutně. I atrakcí tu je méně. „Je to tady takový divný,“ říká Terezka. S Petrem se jen několikrát pohoupou na pérovací dvojhoupačce ve tvaru barevných zvířat a pak bez ptaní vytahují žlutého smajlíka.

5. U Merkuru

Jako poslední hřiště porota vybrala velký opravený prostor kousek od prodejny Merkur. Jestli už jsou Petr s Terezou unavení, tak to na sobě rozhodně nenechají vůbec znát. S nadšením se vrhnou na prolézačky a houpačky, které se od těch minulých trochu liší. Místo dřeva totiž tentokrát převládá kov.

„Nelíbí se mi ten písek,“ mračí se tříletý chlapec na zem. Ani prolézačky se testovací komisi nakonec moc nezdají. I když si sourozenci ještě chvíli s křikem užívají na kolotoči, na kterém musí stát, hřiště od nich nakonec dostává zamračený červený obličej. Jako jediné.