Generace „zlatých šedesátých“ vzpomíná na portýra, který uváděl taneční páry do Palmové zahrady hotelu Grand. Přestože hotel prošel nákladnou rekonstrukcí, originály některých vzácných kusů z tamního mobiliáře interiéry stále nezdobí. Přitom by mohly. „Na přelomu osmdesátých a devadesátých let došlo k úplné devastaci hotelu. Předměty z Grandu se tehdy ocitly v rukou různých restaurátorů. Dnes se nikdo nevyzná v tom, komu byly přiděleny. Často se objevují na internetových aukcích, ale v tomto směru jsme téměř bezmocní,“ říká Ivo Kadleček z odboru památkové péče hradeckého magistrátu.
Redaktoři Sedmičky navštívili restaurátora, kterému před dvaceti lety tehdejší památková komise přidělila vzácnou vitrážovou stěnu z Palmové zahrady z roku 1911. „Demontoval jsem ji a mám ji dodnes. Divím se, že se po ní památkáři neshání, protože je to luxusní záležitost,“ říká restaurátor z Prahy, který nechtěl být jmenován.
„Samozřejmě, že by bylo žádoucí, aby originál byl tam, kam patří. Plnohodnotná varianta je i uložení do muzea. Ovšem mnohdy jsou velkou překážkou nevyřešené majetkoprávní vztahy. Mnoho věcí tak zůstává v soukromých rukou. Mnohdy ani nevíme, kde jsou,“ vysvětluje vedoucí odboru památkové péče Jan Falta. Vitrážovou stěnu z Palmové zahrady řemeslníci zhotovili podle návrhu Jana Kotěry z roku 1911, jehož originál uchovávají v Národním technickém muzeu v Praze. Majitel části hotelu Grand s „Palmovkou“ Jaroslav Kašpar si podle dokumentace nechal vyrobit repliku.
„Při rekonstrukci jsem pátral po originálech mobiliáře. Před lety jsem kontaktoval restaurátora, který má původní vitráž, ale nedohodli jsme se. Chtěl 800 tisíc za renovaci a 150 tisíc za uskladnění. O původní vitráž rozhodně stojím, ale cena je moc vysoká, takže jsem zvolil alternativní řešení,“ vzpomíná.
Podle Iva Kadlečka z odboru památkové péče současný majitel bývalou Palmovou zahradu zachránil.
„Byla tak zdevastovaná, že jí hrozila demolice. Naštěstí byla prohlášena kulturní památkou. Při opravě se zachránilo, co se dalo. Pokud některé prvky chyběly, pořizovaly se jejich kopie. Když pomineme současné uplatnění objektu, tak je to jeden z nejkvalitněji zrekonstruovaných interiérů ve městě. V budoucnu stačí odvést jednoruké bandity a prostor může sloužit původnímu účelu,“ vysvětluje.
Co se týče vitrážové stěny, tak restaurátor upozorňuje na to, že je zhotovena zcela jinou technologií než ta původní.
„Byla zasazena do mědi a nechápu, jak mohl nějaký památkář dopustit, aby řemeslníci použili olovo,“ upozorňuje.
Památkáři o vitráž stojí.
„Pokud by se vlastníci dohodli, tak jsme i ochotni hledat nějakou možnost grantové podpory,“ říká Jan Falta.
