U nás jen přepadávají a vykrádají sklepy, to u vás na Terase rovnou vraždí, „žertoval“ můj bratr poté, co na sídlišti objevili části rozřezaného lidského těla.
Ústí nad Labem žilo v létě 2007 kauzou řezník. Když jsem se vracela z práce domů, říkala jsem si, to by bylo sousto pro noviny, ve kterých jsem v té době pracovala, kdybych našla další kus těla. Při takové myšlence mi přeběhl mráz po zádech, ale práce je práce. Média měla v okurkové prázdninové sezoně žně.
V žádném případě nezlehčuji brutální trestný čin. Odstrašující. Domácí násilí se vystupňovalo až do krajnosti. A snad dostatečně varující pro ženy, které jsou opakovaně shovívavé k chování svých trýznitelů.
Kde se v lidech bere taková surovost? Některé případy šokují samotné soudce obrněné léty praxe. Jako například chladnokrevná vražda, kterou spáchali studenti z Teplicka.
„Byl to tak výjimečný případ, kdy jsme konstatovali, že jestli to je obecnější jev ve společnosti, měla by zalarmovat své obranné mechanismy,“ komentovala soudkyně Jana Kurešová závažnost jednání mladých mužů, kteří krátce před tím, než bestiálně zabili přítelkyni jednoho z nich, dosáhli plnoletosti. Rozum zůstává stát i nad počínáním matek vražedkyň. Jedna taková svému pětiletému synovi Honzíkovi Rokosovi z Mostecka připravila hotové peklo, než dodýchal.
Smrt za smrt? Zákon povoluje tresty výjimečné, nebo doživotní. Většinu pachatelů potrestání nemine. Dříve, nebo později. Je však zarážející, že bestiálnost a zákeřnost, s jakou myslící tvor dokáže ublížit, nezná hranice. A nabírá na intenzitě.
