Pokud by se sešli největší rodáci Karviné třeba na na fryštátském zámku, byla by to zajímavá společnost. A jak by takové setkání mohlo vypadat? Olympijská vítězka by si popovídala s význačnými umělci, společně by si poslechli přednášku známého sexuologa a nakonec by se zašli podívat na špičkový tenisový zápas. A čtenáři Sedmičky už mají jediný úkol. Vybrat, kdo z nich je Největším rodákem Karviné?
Edgar Baran
Historické centrum Karviné a rybníky v Olšinách zůstanou navždy zvěčněné na obrazech Edgara Barana, fryštátského rodáka a spolutvůrce malířské dynastie Baranů. „Protože jsem se narodil a žiji v Karviné, soucítím hodně s městem. Nejraději mám památkové centrum ve Fryštátě. Trošku mě mrzí, že se život z Fryštátu vytratil. Kdysi tady bylo více bytů, a tím pádem i lidí, kteří vycházeli do ulic a bavili se spolu. To mi tady dneska hodně chybí,“ vzpomíná na staré časy Baran. Na jeho obrazech lidé poznávají i místa, která dnes už neexistují.
Gustaw Morcinek
Když v šestnácti letech začal fárat, vypadalo to, že horníkem bude celý život. Na rozdíl od jiných, měl ale štěstí. Spolupracovníci ze šachty si velmi brzy všimli jeho talentu a složili se mu na školné. A tak svět poznal spisovatele a publicistu Gustawa Morcinka. Ten se narodil v roce 1891 v chudé rodině v osadě Žabkov v Dolech. A na své kořeny nikdy nezapomněl. „Morcinek byl jedním z prvních spisovatelů, který do svých románů zahrnul život slezských horníků,“ potvrdil karvinský rodák Jozef Chmiel. Byly to třeba knihy Wyrabany chodnik a Górniczy zakon. Morcinkův román Czarna Julka je vzpomínkou na jeho dětství v Žabkově.
Franciszek Świder
Příslušníci gestapa v doprovodu německých četníků zatýkali v roce 1944 obyvatele, kteří se nemohli prokázat potvrzením o německé státní příslušnosti. Celkem šestatřicet mužů ze Životic a okolí pak postříleli poblíž jejich domovů, aniž by je vyslýchali. Tuto tragédii připomíná velkolepý památník. Jeho autorem je sochař Franciszek Świder. Výběr jeho díla mohou lidé vidět v Galerii výtvarného umění v Ostravě.
Radek Štěpánek
Tvrdé podání a přesné údery. A nejen to. Tenistu Radka Štěpánka navíc provází i pověst obrovského baviče, který si vždy pro diváky připraví nějakou srandičku. Dvaatřicetiletý hráč poprvé uchopil raketu právě v Karviné. V osmnácti vstoupil mezi profesionály a v roce 2006 se vyšplhal až na osmou příčku žebříčku ATP. Ve dvouhře má ve sbírce čtyři tituly, ve čtyřhře dokonce třináct. Společně s Tomášem Berdychem loni přivedl český tým po letech do finále Davis Cupu. Letos plánuje svatbu s Nicole Vaidišovou.
Radim Uzel
V dobách socialismu se slovo sex dlouho nesmělo objevit na veřejnosti. Noviny i televize se tvářily, že lidé se snad rozmnožují dělením. A pak přišel Radim Uzel. Začal o sexu mluvit v médiích a byl z toho skandál. Skandál, který zrodil jednoho z nejuznávanějších českých sexuologů. Za rozhlasový pořad Červené uši obdržel cenu v mezinárodní soutěži vyhlášené Populačním institutem ve Washingtonu. Uzel strávil dětství v Doubravě a Karviňané ho mohou často vidět v televizi nebo slyšet v rozhlase. Starostka Doubravy Květuše Szyroká by ho letos chtěla pozvat na oslavy stého výročí doubravské základní školy. „Uvidíme, zda naše pozvání přijme,“ řekla Szyroká.
Dana Zátopková
Narodila se ve fryštátském zámku, ale zámeckou paní nebyla. Spíše královnou české atletiky padesátých let. Během studií na vysoké škole v roce 1946 se začala věnovat oštěpu a o dva roky později se provdala za Emila Zátopka, jednoho z nejlepších atletů té doby. Do dějin českého sportu se zapsala v roce 1952. V roce, který by mohl být nazvaný rokem Zátopkových. Emil získal na olympiádě v Helsinkách tři zlaté medaile a Dana přidala čtvrté v oštěpu. O osm roků později získala na olympiádě v Římě stříbro. Se svým manželem navštívila Karvinou dvakrát. Před třemi roky zavítala na zámek Fryštát a podepsala se do pamětní knihy zámku. „Z toho, jak dnes zámek vypadá, byla nadšená. Poděkovala všem těm, kteří se o něj tak krásně starají“, popsala zápis v knize vedoucí oddělení správy zámku Alexandra Rebrová.
Rudolf Žebrok
Umělec, který ztvárnil Karvinsko bez příkras. To je Rudolf Žebrok, který se narodil 18. října 1915 v Karviné.„Žebrok si ke svému pravdivému projevu v obrazech života a lidí na Karvinsku cestu doslova protrpěl. Je škoda, že jeho dílo začíná být oceněno až dnes,“ píše v knize o Žebrokovi rektor Slezské univerzity Zdeněk Jirásek. Život Žebroka přivítal do nuzných podmínek. Otec pracoval na šachtě a jeho matka se starala o deset hladových krků ve finském domku v Rajkově kolonii. Začal malovat jako malý chlapec, na vojně kreslil portréty. Byl to samouk. V Karviné si oblíbili lidé jeho portréty pro takzvané živé texty, které kreslil pro časopis Zwrot.
