Kdo nemá kérku, jako by nebyl
Na stole před tatérem sedí mladík. Na jeho levém stehně tatér stínuje a vybarvuje obraz vojáka. Barvu, místy smíšenou s krví, stírá vatou. Jen s malými přestávkami pracuje intenzivně už pět hodin. „Nejvíc bolelo, když mi Jirka na vyholenou kůži vytetoval obrys podle předlohy. Teď už to zabolí, jen když to samé místo stínuje,“ popisoval pocity jednadvacetiletý Martin Lebeda. Na svém těle už má tento brněnský skladník takových obrazců více. Obličej by si ale tetovat nedal. Za kérku neboli tetování, která mu nyní na noze vzniká, zaplatí šest až sedm tisíc korun.
Lidé jsou odvážnější
Složitými obrazci si nechávali zdobit těla mladí i šedesátníci, vyučení i vysokoškoláci. „Lidé jsou dnes mnohem odvážnější. Už se nebojí nechat si udělat i složitější kompozice. Kresba už také není jen černá. Používáme kvalitní barvy a jehly na jedno použití,“ prozradil hlavní organizátor a známý opavský tatér Martin Bek, kterého všichni znají pod jménem Bekus.
Každý z tatérů se na těle svého modelu snažil vytvořit tu nejkrásnější kérku. Ty nejlepší pak na závěr každého dne vybírali porotci. „Aby se lidé u toho pobavili, mohli si sami zkusit, jak se s tetovacím strojkem pracuje. Ne na těle, ale na grepu,“ doplnil Bekus, který je sám živou reklamou svého umění a každým rokem na jeho těle přibude nějaký nový motiv.
Dvacetileté Veronice z Frýdku-Místku nikdo neřekne jinak než Červa. Takže jí pravou stranu krku nyní zdobí zelený červík. „Za tři čtvrtě hodiny měl Alf hotový obrys a pak si se stínováním a barvením, s dlouhými přestávkami pohrál čtyři hodiny,“ řekla Červa. Pokud se lidé chtějí ozdobit tetováním, měli by pečlivě vybírat, komu se svěří do rukou. „Hlavně ať si všímají čistoty. Jestli používá jehly na jedno použití a rukavice. Ať se podívají na katalog jeho prací,“ radil Bekus.
