Kdo neměl plísňáky, jako by nebyl | E15.cz

Kdo neměl plísňáky, jako by nebyl

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Bez střihů z německé Burdy a šicího stroje se většinou neobešla žádná žena, která se chtěla před revolucí líbit. Pátý díl retroseriálu Sedmičky vzpomíná na módu a oblékání před dvaceti lety.

Růžové tričko s obří hlavou Mickey Mouse, široký pásek a elasťáky. Kdo takové oblečení v osmdesátých letech sehnal, mohl si být jistý, že vlastní jeden z módních hitů. Ti ostatní si dokázali poradit jinak. Šili a upravovali, co se dalo.
„Pamatuji si to, jako by to bylo dneska. Mamka nám ušila kalhoty z džínoviny, kterou vyráběli na Jitce. Pak je poslala někam vyplísnit. Sice byly pořád děsně tuhé, ale hlavně že jsme měli plísňáky,“ vzpomíná Helena Koudelková z Hradce.

Džíny vytlačily tesilky

Kdo neměl plesnivé džíny zvané plísňáky, musel v lepším případě nosit manšestráky, v horším případě dokonce potupné tesilové kalhoty. Občas k lepšímu kousku oblečení pomohly i známosti.
„Kamarád měl nějakého známého, který mě dostal k jednomu Vietnamci na ubytovně na Jitce. Ten mi za pár dní a čtyři stovky ušil rifle,“ líčí Josef Němec. Podle něj to šlo rychle. Poprvé ho muž změřil, podruhé přišel na zkoušku a za týden už mohl vyrazit ve slušivých džínách. Vše z materiálu z místní textilky. „Ještě mi dal vybrat barevnou nášivku,“ směje se Němec.
Hradecká Jitka vyráběla hlavně pracovní textilii kepr. Podle bývalého zaměstnance Bohuslava Březiny jí vyrobila kolem šedesáti kilometrů denně. V osmdesátých letech se však stal hitem denim. „Vyráběl se v několika barvách a kvalita záležela na počtu nití. Dělala se také takzvaná odlehčená riflovina,“ uvedl Březina, který v dnes již zaniklém podniku pracoval osmadvacet let jako barvíř. Podnik se pustil i do výroby módní kovodžínoviny. Moc dlouho se ale na Jitce nedělala. Jednat šlo o složitý výrobní proces, a také se látka mezi zákazníky příliš neujala.
K oblečení patřil kromě doplňků také účes. Módní diktát jednoznačně velel pořídit si na hlavu „květák“ neboli „pudla“.

Vzor: Bartošová a Vaculík

Zkrátka trvalou, která i z hezké ženy udělala starou mladou. Komu to ale bylo málo, přidával do vlasů mašle ve všech dostupných odstínech. Vzor měly dívky v Ivetě Bartošové. Muži se zase vzhlédli v účesu Lukáše Vaculíka.
Aby byla žena dostatečně šik, musela mít kromě trvalé také make-up v těch správných barvách. „Výrazně modré stíny, tvářenky víc než bylo zdrávo a šíleně růžové rty. Jinak jsme na diskotéku nechodili,“ říká Andrea Koubová.
Obchody s oblečením zajímavé modely nenabízely. Proto si ženy šily většinou doma. Mezi sebou si půjčovaly Burdu, odkud obkreslovaly střihy. V každé rodině se většinou našel i někdo, kdo uměl perfektně plést a háčkovat.
Ještě lépe se měli ti, kteří se mohli podívat na Západ nebo sehnali tuzexové bony. S nimi se dostali k oblečení, které jim každý záviděl.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.