Chodí do školy, musejí se učit a občas zlobí. Co se ale odehrává v jejich hlavě? Olomoucké děti od devíti do patnácti let testoval Český statistický úřad. Zjistil například, že si školáci z Hané přejí mít za poradce v učení papeže a že touží být neviditelní.
Původně měl průzkum dětem ukázat, že statistika nejsou jen čísla a vzorce. „Přizpůsobili jsme témata a otázky dětskému vidění světa a získali jsme humorné odpovědi,“ vysvětlila vedoucí projektu Minisčítání Eva Kortanová.
Jen na Olomoucku dotazník vyplnilo přes osm set školáků. Na otázku, jakou zvláštní schopnost by chtěli mít, pětina dotázaných uvedla, že chce zastavit čas. Další velkou skupinu tvořily děti, které touží umět číst myšlenky nebo být neviditelnými. Jen čtyři procenta by ocenila obrovskou sílu.
Bez internetu ani ránu
Pokud si žáci měli vybrat jen jednu věc, bez které by se neobešli, jednoznačně zvolili počítač s internetem. Potřebují ho téměř dvě třetiny dotázaných. Jednadvacet procent dalo přednost mobilu a sedm procent playstationu nebo MP3 přehrávači. Naopak televize už pro generaci dnešních náctiletých nemá téměř žádné kouzlo. Vybraly si ji pouze čtyři procenta školáků.
„Bez televize se klidně obejdu, ale bez internetu už to dnes prostě nejde. Kdo není na Facebooku, jako by nebyl,“ vysvětluje čtrnáctiletá Kristýna Martínková, která dotazník vyplnila.
Zajímavé byly i názory žáků, když si vybírali poradce pro učení. Bezmála třicet procent zvolilo kamaráda, další děti upřednostnily nejchytřejšího spolužáka nebo někoho z rodiny. „Hned na dalších místech se umístil prezident a papež,“ uvedl za Český statistický úřad Ondřej Kubala.
Překvapení přinesly odpovědi na nejméně oblíbený předmět. První místo v žebříčku obsadil český jazyk, který vybralo šestadvacet procent olomouckých žáků. Až na druhé místo děti zařadily matematiku, potom dějepis, chemii a fyziku. V odpovědích nechyběl ani zpěv a tělocvik.
Podle učitelů může být pro mnoho školáků čeština obtížná, protože nemají vztah k jazyku a literatuře. Čím dál méně čtou a mnohdy nerozumějí psanému textu. „Jazyk se zjednodušuje, děti všechno píšou na počítači nebo posílají textové zprávy na mobilu,“ tvrdí ředitel olomouckého Gymnázia Čajkovského Radek Čapka.
Cestovat časem
Účastníci projektu Minisčítání také známkovali školní jídelny, uváděli, v kolik hodin chodí spát, jak dlouho jim trvá cesta do školy nebo jak si představují ideální školní výlet. Děti nejvíc láká cestování časem. Chtějí sjíždět řeku na raftu, letět do vesmíru nebo vyzkoušet pobyt ve virtuální realitě. Když volily, jaké si přejí být, nejčastěji uváděly zdravé, šťastné a bohaté.
V dotazníku se také objevila otázka, kolik času denně stráví studenti na internetu. Nejčastěji uváděli jednu až dvě hodiny, ale někteří i pět a více hodin. Právě to dělá starosti rodičům. „Snažím se synovi nastavit určitá pravidla, ale je to hodně obtížné. Když přijde ze školy, hned zapíná počítač,“ uvedla například Olomoučanka Petra Kubalová.
Někteří rodiče proto hledají pomoc u odborníků. Olomoucký psycholog Lubomír Smékal říká, že s počítačovými hrami a internetem je to podobné jako u jiných závislostí. Nedá se tedy jednoznačně určit časový limit, který je pro člověka škodlivý. „Problém nastává v okamžiku, kdy to negativně zasahuje do dalších oblastí a činností. Ať už jde o zdravotní stav, nebo když začne dítě nosit horší známky ze školy,“ vysvětluje psycholog. Striktní zákazy podle něj nic neřeší, dítě pak jen vymýšlí stále rafinovanější způsoby, jak je obejít. „Rodiče by si s ním měli povídat, snažit se odpoutat ho od virtuálního světa a rozdělit jeho pozornost mezi víc zájmů,“ dodává Smékal.
Olomoučtí žáci v dotazníku také uváděli, jak tráví čas po škole. Nejčastější odpovědí bylo, že se baví s kamarády. Třináct procent hraje na počítači hry, pětina uvedla, že sportuje. „Dětí, které ve volném čase sportují, je opravdu čím dál méně. Je to poznat i na jejich fyzické zdatnosti a v hodinách tělocviku, kde musíme upravovat limity,“ poznamenal Čapka.
Odborníci s výsledky průzkumu seznámí všechny školy, které se do projektu zapojily. S daty budou žáci dál pracovat. „Dozvědí se nejen něco o sobě, ale také, jak spolu získané údaje souvisí. Jestli jsou třeba rozdíly v tom, jak tráví volný čas kluci a holky,“ dodala vedoucí projektu Kortanová. Měli by rodiče dětem zakázat hry na počítači?
