Ďábel nosí pohorky. Trek v Orlických horách s průvodkyní Teru Menclovou
Pro národ turistů, jak můžeme Čechy bez nadsázky nazvat, už dávno outdoorové aktivity nepředstavují jen výkon, pot a odškrtnuté kilometry. V posledních pár letech jde také o životní styl spojený s módou. Podle společnosti Multisport vyráží v Česku na výšlapy polovina populace, a osmdesát procent z ní dokonce jednou týdně. Firmy v e-commerce zároveň pozorují skokový nárůst vyhledávání outdoorového oblečení a vybavení. Celé odvětví na to reaguje růstem trhu počítaným v miliardách korun.
Na jeden takový stylový výlet jsme vyrazili s Teru Menclovou, certifikovanou horskou průvodkyní a fotografkou s desítkami tisíc followerů na sociálních sítích. Na dvoudenním výšlapu v Orlických horách nám ukázala, jak „malé“ nemusí znamenat „méně“. Pohoří na severovýchodě Čech umí nabídnout tichý luxus: ve všední den prázdné hřebeny, horskou architekturu a třeba i večeři a wellness za hranicemi v Polsku. To vše bez letenek a stresů.
Den první: Mezivrší–Zieleniec
Chcete-li horský výlet pojmout opravdu pohodově, přijeďte už večer před výpravou a ubytujte se v Deštném v Orlických horách, kde na moderní a příjemné zázemí s krásným spa narazíte ještě před příjezdem do samotné obce.
S Teru Menclovou se setkáváme druhý den ráno. „Nebudu vás dlouho nudit,“ usměje se průvodkyně a představuje itinerář cesty. „Nastupujeme na Kunštátský hřbet a po červené na Jiráskovu cestu. Celá měří 170 kilometrů, my si dáme jen kousek.“ Navíc nám na začátku pomohl autobus. Vyklopil nás na Mezivrší a řidiči bychom za to mohli klidně poslat pohled, protože nám ušetřil největší stoupání. Po svých dobýváme Komáří vrch, užíváme si lesní rovinky a dáváme si pauzy podle potřeby. „Tempo skupiny se drží podle posledního,“ připomíná Teru, když se pár nadšenců utrhne dopředu.
Hřebenovka je tu přesně taková, jakou si začátečník přeje: čitelné značení, jen tolik převýšení, aby tělo cítilo práci, a přitom se dalo v klidu povídat. Oběd před Velkou Deštnou, přes Malou Deštnou přechod do Polska do cíle dnešního dne: horského střediska Zieleniec a jeho Vital & Spa Resortu Szarotka. Z balkonu wellnessu padá světlo na hřebeny, ve svalech na nohou to hučí, v sauně je těsno. V Orličkách se tohle dá.
Den druhý: Zieleniec – Olešnice v Orlických horách
„Čeká nás posledních třináct kilometrů. Za tři hodiny pohybu hotovo, k tomu připočítejte čas na pauzy,“ představuje ráno Tereza plán na dnešní den. Zpátky na hřeben, krátká zastávka u Šerlichu a Masarykovy chaty, odkud dnes fouká tak, že větrem shozený kovový slunečník trefí Teru do ramene. „Nic vážnýho, jen mám na tyhle věci prostě smůlu,“ utrousí s úsměvem. Při jedné z občerstvovacích zastávek nás nezlomná průvodkyně učí další pravidlo: „Co si do hor přineseš, to si taky můžeš odnést.“ Všechny své odpadky bere zásadně s sebou zpátky do civilizace.
Na Vrchmezí si ještě užíváme rozhledy do krajiny, pak dlouhý pozvolný sestup do Olešnice v Orlických horách, kde nás vítá údolí plné krásných roubenek. Při pohledu na ně se člověku opravdu nechce nastoupit do autobusu a jet zpátky do Prahy.
Malé hory, velký zážitek
„Orlické hory jsou přívětivé terénem a stále ještě netrpí přemírou turistů,“ vyzdvihuje Teru Menclová některé z důvodů, proč výprava vedla právě sem. Není to tady všude samá lanovka nebo na každém kroku atrakce typu stezky v korunách stromů. V týdnu na konci léta jsme navíc měli hřeben téměř sami pro sebe a v lese právě dozrávaly borůvky.
Po cestě tady míjíte bunkry z třicátých let a přes hranici do Polska a zpátky se projdete doslova během jediného dne. Když k tomu přičtete ubytování s wellness, které bylo po hřebenovém dni k nezaplacení, vychází z toho ideální víkendový přechod s jedním větším batohem.
A proč zůstávat v Česku? „Život je krátký a nádherných míst je milion,“ připouští Teru. „Ale české hory mají svoje specifika: rašeliniště, smrčiny, hřebeny s náladou malé skandinávské tundry, pískovcová města. A hlavně dostupnost. Za víkend přejdete celé Orličky nebo si projdete Krkonoše. Bez letenek, povolenek a složité logistiky.“
Co vám může zachránit nejen den
Teru Menclová je na volné noze osm let, poslední čtyři roky provádí. Jednou vede poznávací zájezdy po Islandu či africkém safari, jindy bere skupinu turistů na tvrdé lofotské túry. I přes nesčetné zkušenosti ale zůstává nohama na zemi. „České hory jsou nejvíc podceňované,“ říká. „Vítr, mlha, rychlé změny počasí, to vše umí být zrádné. Podchlazení organismu v horách přichází velice rychle. Nic nepodceňovat a znát sám sebe je základ,“ mluví Teru o rizicích, která nečekají pouze v Himálaji.
Když varuje před chybami, jež turisté v horách dělají, je konkrétní: „Nedostatečná výbava a neznalost terénu jsou nejčastější průšvihy. Nezapomeňte boty s terénním vzorkem, nepromokavé oblečení, čelovku, powerbanku, základní lékárničku, izotermickou fólii. Ta stojí pár korun a může zachránit den.“ K tomu Teru dvakrát zopakuje, že mobil není čelovka – nikdy nebyla a ani nebude. A co alkohol? Na Velké Deštné jsme se ptali, zda je přípustné dát si pivo. Teru se zamyslí. „V exponovaných Alpách ne. Tady, kde se většinu času pohybujeme po širší cestě a velký výkon už nás nečeká, se jedno odměnové pivko snese, takže povoluji.“
Když Teru začne popisovat průvodcování, nepoužívá instagramový filtr. „Na zájezdech je nás maximálně dvanáct i se mnou, přechody mívám klidně i v šesti lidech. Mým úkolem je zorganizovat úplně všechno a návod na to vlastně nemám.“ Před vícedenními akcemi si účastníky „lustruje“ a ptá se na zkušenosti, aby se skupina nerozpadla kvůli rozdílné kondici členů. A každý by měl přiznat svůj skutečný zdravotní stav. Vypráví o Lofotech, kam s nimi vyrazila účastnice s nedohojeným kotníkem po úrazu. Náročný sestup skončil zlomeninou nohy. „Z hřebenů dolů je to nejzrádnější, protože člověk poleví. Máme dojem, že už je vše za námi, a právě tehdy se stávají úrazy.“
Za pozitiva své práce považuje možnost být v silné komunitě i „výhledy, co se neomrzí“, a dobrý pocit z toho, když nováček dokáže mnohem víc, než čekal. Minusy má průvodcovství také: „Jsem hodně pryč, to se propisuje do vztahů i denního rytmu. A nálepku ‚influencer‘ nemám ráda, protože někdy zbytečně degraduje skutečnou práci v terénu a má to celkem negativní konotace,“ říká Teru. A odkrývá, že sociální sítě tvoří jen zhruba dvacet procent z jejích příjmů, zbytek je fotografování a právě průvodcování.
Teru navštívila téměř všechny kontinenty a nejraději se vrací do severní Evropy. Nově žije v Jizerských horách, ale jak sama říká, domov je pro ni hodně vágní pojem, protože se tak cítí všude, kde je jí dobře. Pravidelně a ráda se vrací na Island a do Norska, ale túru naplánuje v kterémkoli pohoří i ročním období, výjezdy pořádá v podstatě každý měsíc. Délka cest se pohybuje kolem osmi dnů, ale v jejím deníku nechybí například ani velkolepá cesta přes Himálaj na devatenáct dní nebo Afrika s výstupem na Kilimandžáro.
Odpovědnost, respekt a mnohdy také strach v Teru i po mnohaletých zkušenostech zůstávají. Třeba výstup na Mont Blanc letos v létě její tým vzdal kvůli extrémním vedrům, padajícím kamenům a lavinám z ledovce. „Přitom už jsme v tom měli spoustu peněz, rezervované chaty i aklimatizaci. Mrzelo mě vzdát se vrcholu, ale když podmínky nejsou dobré, otočím to. Život máme jen jeden.“ Právě na začátku července přišla tragická zpráva o smrti české horolezkyně Kláry Kolouchové při sestupu z pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Ta rozhodnutí jen utvrdila.
Outdoor core
Během lockdownů byla příroda často jediným místem, kam se dalo legálně a s čistou hlavou jít. Z „nouzového“ plánu se stala rutina, již si spousta lidí nenechala vzít. Teru k tomu dodává ještě hlubší důvod: „Obrat k přírodě je způsobený i dnešní dobou, která se pořád zrychluje a zvyšuje nároky. Hory jsou brzda.“ Chození ven se proměnilo v návyk, který kombinuje pohyb, regeneraci a kus ticha mimo notifikace. Zároveň roste jako trend na sociálních sítích, kde s ním ruku v ruce jde i stylový „fashion gear“.
Hranice funkčního a stylového vybavení se prolínají, potvrzuje to také PR manažerka pro region střední a východní Evropy ve společnosti Zalando Anna Chaberek. „Lidé chtějí trávit víc času venku a zároveň u toho vypadat dobře. Nechtějí se vzdát stylu ani na výletě.“ Covid to nastartoval a vlna neuvadá. Podle výzkumu Zalanda je 88 procent Čechů v tomto smyslu aktivních a vyhledávání outdoorového oblečení na platformě meziročně vyskočilo o více než 700 procent. Lidé nejvíc hledají trekové a trailové boty, logicky první investici začátečníka.
„Fashion klidně ano, ale jedině funkční,“ říká k tomu Teru. „Vybavení vás nemá dřít a musí fungovat v dešti i větru. Když si mám vybrat mezi vzhledem a pohodlím, chci pohodlí. Ale dnes už si často vybírat nemusíte,“ shrnuje průvodkyně. A trend jde rovněž opačným směrem: Trailové tenisky do kavárny, softshell k saku, robustní polarizační brýle na běžné nošení. Outdoor se stal lifestylem, který plynule přechází z lesa do města. „Nedávno jsem si uvědomila, že už nemám šatník rozdělený na sportovní a každodenní oblečení. Všechno se to míchá, což je velký rozdíl oproti době před pěti lety,“ komentuje vývoj Anna Chaberek.
Podle výzkumu společnosti Behavio si vybavení do přírody v loňském roce zakoupila více než polovina české populace, čehož si všímá také největší český outdoor e-shop 4camping. Outdoorová kategorie podle mluvčího společnosti Zbyška Pochylého několikátý rok po sobě roste: „Vidíme, že se do obecného života dostávají i vychytávky, které kdysi kupovali jen vysokohorští turisté. Například nesmeky. Letos jejich prodej vzrostl o 123 procent a to nás zima ještě čeká!“ Velikost trhu s outdoorovým oblečením má podle společnosti Straits Research v letech 2024 až 2029 narůst celosvětově o více než sedm miliard dolarů.
Dvoudenní trek po Orlických horách
den 1: Mezivrší – hřeben Orlických hor – Velká a Malá Deštná – Zieleniec (Polsko) – wellness (délka trasy 19 km, převýšení 400 m)
den 2: Zieleniec – zpět na hřeben – Masarykova chata (Šerlich) – Vrchmezí – Olešnice v Orlických horách (délka trasy 13 km, převýšení 300 m)
