Hlavní město Ostrova svobody je považované za nejkrásnější koloniální město celé Střední a Jižní Ameriky. Starobylá katedrála, desítky ulic s barokními paláci i úchvatný Malecón vyzařují atmosféru, která dodnes fascinuje všechny návštěvníky Havany. Bohužel půlstoletí kubánského komunistického experimentu dovedlo hlavní město téměř na hranici kolapsu. Mnohé domy jsou absolutně vybydlené a řada z nich nenávratně mizí v propadlišti dějin. Není to žádná nadsázka.
Čas od času se v centru města ozve obrovský rachot, což je známka toho, že se zhroutil další dům. Podle některých statistik zde padá až třicet domů ročně. A není to nic divného: domy jsou staré klidně i tři sta let, nikdo je neopravuje a jsou naprosto přelidněné. Zatímco v době svého vzniku často sloužily pouze jedné velké rodině se služebnictvem, dnes v každém pokoji bydlí několik lidí. Pády starobylých domů režim dlouhá léta pouze bagatelizoval a zapíral, ale dnes už se o nich píše v novinách a často se uvádějí i počty mrtvých, kteří zahynuli při zřícení.
Start soukromého vlastnictví
Přes tyto ztráty má Havana stále úžasnou atmosféru. Městem brázdí naleštěné americké bouráky sloužící jako taxíky, z barů se ozývá živá hudba a před půlnocí se tančí i přímo na ulici. Jenže takovou atmosféru najdete jen na několika hlavních ulicích, na turistických třídách, které dnes slouží cizincům. Stačí, když nakouknete za roh, do některé ze stovek temných uliček. Zde spatříte bídu a zmar, tady je ta pravá Havana. Špinavé ulice, přelidněné domy a neúcta k památkám, které zde vznikaly v době, kdy se Kuba nesla na vlně bohatství.
Obrovské koloniální město po staletí bohatlo především z cukrové třtiny a získalo si nálepku nejkrásnějšího města Karibiku. Jenže doba blahobytu skončila před padesáti lety a od té doby Havana přežívá jako zakletá princezna v nekonečném spánku. Domy ztratily vlastníky, nikdo je nesměl prodávat ani kupovat, byty se mohly pouze měnit. A tak se o ně nikdo nestaral.
Naštěstí se tato situace nyní radikálně mění. S pozvolnou liberalizací, která zavedla první formy soukromého podnikání, se uvolnil také trh s byty a s domy. Je však otázka, zda je ještě možné nejkrásnější koloniální šperk, který si již před mnoha lety vysloužil přezdívku Paříž Karibiku, vůbec zachránit. A pokud ano, jak dlouho to bude trvat a kolik to bude stát.
Zázraky se daří
Jak by Havana jednou mohla vypadat, ukazuje skvostně opravené náměstí Vieja, které patří k nejvýznamnějším místům ve městě. Přesto ještě před deseti let připomínalo spíše kulisy válečné scény po bombardování. Ostatně samotné náměstí sloužilo jako obří parkoviště a okolní výstavní paláce z 16. a 17. století se pozvolna rozpadaly.
Situace se změnila až poté, kdy bylo celé centrum Havany o rozloze úctyhodných 140 hektarů zapsáno na seznam historického dědictví UNESCO. Ředitelem památkového ústavu v Havaně se stal respektovaný odborník Eusebio Leal Spengler, který nastartoval obnovu alespoň některých částí zdevastovaného města, přičemž právě náměstí Vieja se stalo pilotním projektem.
Dnes je jeho oprava téměř u konce, chybí jen dokončení luxusního pětihvězdičkového hotelu, který bude nabízet zřejmě nejromantičtější bydlení v Havaně. Na většině domů visí fotografie „před a po“, které dokazují, že nádherné náměstí se zrodilo doslova z trosek a popela.
Nejlepší káva ve městě
Náměstí Vieja je dnes považováno za živou oázu v centru Havany, překvapuje nejen svou krásou, ale nabízí také řadu atrakcí. Jednou z nich je například návštěva Camery Obscury, zvláštního optického zařízení na střeše jednoho z paláců, díky němuž si můžete prohlédnout celou Havanu jako na dlani. Zajímavý výhled na okolní paláce však nabízí i tamní terasa.
Na náměstí Vieja stojí také vyhlášená kavárna El Escorial, ve které je pražírna čerstvé kávy a kde podle mnoha cestovatelů připravují vůbec nejlepší kávu v celé Havaně. I když za ni zaplatíte evropské ceny: neboť zatímco v kavárnách pro místní stojí káva pouhou jednu korunu, tady necháte za kafe 30 až 40 korun.
A to stále není všechno – na náměstí stojí také „rodinný“ minipivovar La Muralla s příjemnou pivnicí či módní restaurace Santo Angel, která je oblíbeným místem nejen na večeře, ale také podvečerní drink. Ale na ten chodí turisté spíše do slavnějších „Hemingwayových“ barů.
Co ochutnat?
Kubánský rum. A když jste v Havaně, tak to musí být Havana Club. Rum je zde stále velmi levný, lahev tříletého bílého Havana Clubu vyjde na sedmdesát korun, sedmiletá hnědá rezerva pak stojí kolem 250 korun. Zajímavým zážitkem může být také návštěva Muzea rumu v centru Havany, kde se dozvíte vše o historii či výrobě rumu a ještě zde můžete řadu rumů ochutnat.
Co navštívit?
Za naprostou povinnost při večerních procházkách po centru Havany se považuje návštěva dvou barů, které jsou nedílně spojeny s příběhem Ernesta Hemingwaye, který ve městě dlouhá léta žil. V opravdu maličkém baru Bodeguita del Medio si dával mojito, zatímco v secesní a prostorné Floriditě, kde má u baru také sochu, se obvykle stavoval na daiquiri.
Co vyzkoušet?
Jedním z největších zážitků ve staré Havaně je večerní procházka po Malecónu, sedm kilometrů dlouhé promenádě, která odděluje město od moře. Zvláště při západu slunce má Malecón doslova magickou atmosféru, kterou umocňují tisíce Kubánců, kteří sem chodí za zábavou. Můžete se tu procházet, poslouchat hudbu, tančit nebo jen sedět a hledět do dálky.
