Když vyhrávají, rázem je v domácnosti harmonické prostředí. Nechybí úsměvy, galantnost i radost z dobrého výsledku. Jenže pokud se zrovna nedaří, je to s nimi občas k nevydržení. A jestli mají za sebou rovnou sérii porážek, to je pak hodně zle.
Nálady sportovců jsou proměnlivé jako počasí. Někteří z nich mají své neměnné rituály, jiní dávají najevo svou klubovou oddanost třeba kuchyňskou linkou v barvách svého zaměstnavatele. Jaké to vlastně je s nimi žít?
„Je to hodně zvláštní. Ale určitě bych neměnila. Za ty roky jsem si už zvykla, že je partner hokejista. Ani si nedokážu představit, že by přestal hrát,“ tvrdí Jana Pokorná, manželka kapitána hokejového Hodonína Petra Pokorného.
Fandí celá rodina. V „klubovém“ obýváku
U Pokorných to došlo tak daleko, že kdo k nim přijde, jemu hned jasné, komu celá rodina drží pěsti. „Máme obývák v barvách Drtičů. Dá se říct, že klubu obětujeme všechno,“ říká se smíchem žena dvaatřicetiletého obránce.
Dokonce i jejich sedmiletá dcera Tereza je vášnivou obdivovatelkou hodonínského hokejového klubu. „Tatínka si ve škole i maluju a sbírám hokejové kartičky,“ špitne dívka vzápětí.
Matka s dcerou vědí, že před zápasem musí být doma dokonalý klid. „Vždycky před utkáním si zdřímnu, nikdo mě nesmí rušit,“ vysvětluje Pokorný. Hokeji se věnuje až pět hodin denně, přičemž ještě musí stíhat své civilní zaměstnání.
Jiné to mají partneři, kteří jsou oba zapálení pro to či ono sportovní odvětví. A věnují mu podstatnou část dne. Například olympionička z Atén Alena Vachovcová a její přítel Richard Brhel tráví stolním tenisem možná více času, než by bylo zdrávo.
„Je to někdy náročné, protože se vidíme prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Snažím se o stolním tenisu moc nemluvit, ale je pravda, že někdy se o něm bavíme dost vášnivě,“ uznává Brhel, který společně se svou přítelkyní působí v hodonínském klubu.
Jejich vášeň se začíná projevovat i na synovi Štěpánovi. „Budou mu teprve tři roky, ale s pálkou si vede úžasně. Je až neskutečné, co v tak útlém věku dokáže zahrát,“ poznamenává hrdě otec možná budoucí hvězdy českého ping-pongu.
O atletech se někdy říká, že jsou to pořádní mrzouti. Před klíčovými závody bývají totiž nadmíru soustředění. Nevnímají okolí a přemýšlí jen nad tím, jak podat co nejlepší výkon. Jejich partneři tak podle některých vyprávění mnohdy trpí. „Mně spíš vadí, že když má Martina soustředění, tak ji dlouho dobu nevidím. Určitě se jí nesnažím vymlouvat, aby s tím sekla. Rozhodně ji ve sportu podporuji,“ říká manžel břeclavské trojskokanky Martiny Šestákové Petr Šesták.
Nástupkyně české rekordmanky Šárky Kašpárkové přiznává, že občas neví, kde je vlastně doma. „Jak přijedu ze soustředění, stává se mi, že si připadám u nás v domě jako u někoho na návštěvě. Je fakt, že trojskoku dávám hodně,“ poznamenává Šestáková.
To manželka fotbalisty Vladimíra Malára Michaela si v poslední době nemůže stěžovat. Po štacích v nejrůznějších koutech republiky zakotvil její muž prakticky doma. Z Hrušek to má do Břeclavi, kde hraje, autem sotva pár minut. Tráví tak spolu více času než v minulosti.
„Když jsem byl v Plzni, vídali jsme se třeba jen jeden a půl dne v týdnu. Teď je to o něčem jiném. Myslím, že je manželka spokojená. Ale na druhou stranu – když si mě brala, tak věděla, do čeho jde,“ vysvětluje s úsměvem někdejší hráč pražské Slavie i Sparty.
U Malárů je fotbal většinou téma číslo jedna. Manželka Michaela ráda zápasy svého muže hodnotí. „Ale většinou jen ty vítězné nebo podařené. Utkání, ve kterých se mi nedařilo, raději nerozebíráme.
Manželka se do takových rozhovorů vůbec nepouští,“ dodává rozesmátý Malár.
Andrea Krupicová sdílí už rok a půl domácnost s břeclavským silovým trojbojařem Radovanem Kaděrou. A možná, že jí některé ženy jen tiše závidí. Se svalnatým protějškem, který bez mrknutí oka zvedne dvě stě kilo, se na ulici bát rozhodně nemusí.
Jsou ale i okamžiky, kdy by nejraději viděla svého partnera mimo tělocvičnu. „Už mu říkám, že by měl skončit. Není nejmladší, zdraví má přece jen jedno. Ale zatím mě ještě neposlechl,“ říká Krupicová.
Když partnerka spí, on vymetá ledničku
Žít se silovým trojbojařem chce podle ní navíc hodně trpělivosti. Aby mu neochabovaly svaly, probouzí se v noci za jediným účelem – vydatně se najíst. Ve dne se zase musí hlídat, jíst speciálně upravenou stravu a několik hodin cvičit.
„Když jsem ve vrcholné fázi přípravy, věnuji se silovému trojboji vlastně čtyřiadvacet hodin denně. Přítelkyně je ale tolerantní. Nicméně vidím, že jí to občas vadí, protože je doma často úplně sama,“ všímá si břeclavský silák. „Ale podporuji ho, i když jsem sama dost líná a sport mi nic neříká,“ reaguje pohotově na poznámku přítele Krupicová.
Jaký je recept na spokojené soužití se sportovcem? Odborníci se shodují: podobně jako u ostatních párů je důležité být hodně tolerantní a naslouchat druhému. „Myslím ale, že je to jedno. Stejně si všichni začnou časem lézt na nervy,“ hodnotí svérázně rady expertů pro dlouhodobý vztah stolní tenistka Alena Vachovcová.
