Přesvědčení v každém z nás, povídám, že přijde čas, jednou jistě přijde den, kdy tu ligu vyhrajem!
To je jeden ze známějších pokřiků příznivců hradeckého hokeje, který se s postupem sportovců v sezoně proměňuje. „Poslední verš se pak změní na Až tu baráž vyhrajem, popřípadě na Až to Fruko vypijem,“ směje se Tomáš Valda.
Letošní sezona jim sice skončila, už ale ladí hlasivky na další, která začne v září.
Třicetiletý Hradečák fandí z tribuny nad ledem už třetí rok. Spolu s ním se na každém zápase objevují desítky dalších nadšenců, oblečených v žlutomodrých dresech. „Na začátku sezony je nás třeba patnáct, ale pak se lidé natáhnou a chodí nás několikanásobně víc,“ říká Valda. Na svém oficiálním profilu na Facebooku má KLH Vajgar dokonce přes sedm stovek fanoušků.
Příznivci místního ledního hokeje už vědí, že fandění není pokaždé zrovna čistá hra. „Jeden z největších konfliktů jsme měli v Milevsku. Z Hradce nás tam jelo asi pět a po zápase si tam na nás pár tamních fanoušků počkalo,“ vzpomíná jedenadvacetiletá Klára Filingerová.
Alkoholem posílení mladíci ve věku kolem dvaceti let Hradečákům ukradli klubové šály a pak se na ně vrhli. Filingerová vypráví, že opilci nešetřili ani ji. Dodává, že velké problémy bývají i s příznivci píseckých hokejistů.
Tomáš Valda tvrdí, že Hradečáci jsou jednou z mála slušných skupin. „Je jasný, že euforie s člověkem udělá hodně. Zařvat si a trochu se poškádlit je podle mě zdravý. O přestávce si dáme pivo, cigárko, pokecáme a je to v pohodě,“ vysvětluje.
O choreografii fanoušků se stará devatenáctiletý student Jaroslav Tuček. „Hodně jsme si s tím vyhráli. Na zápas s Mostem jsme připravili pět fontán, při posledním domácím boji se Šumperkem se zase kotel Vajgaru vytáhl s modrými a žlutými papíry, kterých bylo na sto padesát. Šlo spíš o takové poděkování za celou sezonu, věděli jsme, že postup je vzdálený,“ říká.
Podle Tučka patřil mezi největší zážitky zápas baráže v Písku, kde Vajgar nečekaně vyhrál. Během poslední třetiny byly na ochozech slyšet jenom chorály hradeckých příznivců.
K fandění samozřejmě patří i nejrůznější pomůcky. „Na zápasy běžně chodíme s bubny, vlajkami a třeba i dýmovnicemi,“ líčí čtyřiadvacetiletý Lukáš Maryška, který už sedm let sleduje každý zápas přímo z kotle.
„Na finále play-off proti Benešovu jsme měli balonky v modré a žluté, které jsme zvedali nad hlavu. To samé jsme ve větší míře zopakovali při prvním zápasu baráže,“ dodává Maryška. Ve výbavě jásajících nadšenců nechybí ani barevné krepové papíry, barvy na obličej nebo třeba transparent s nápisem Táhneme za jeden provaz.
Pro nadcházející sezonu budou sportovní fanoušci bohatší o několik nových vlajek. „Pracuju na nich, budou dvě nebo tři. To hlavně proto, abychom měli něco nového na výjezdy,“ poznamenává Filingerová. Spolu s Maryškou, Valdou a ostatními nezůstávají jen v domácím prostředí, ale jezdí podporovat svoje idoly i do jiných měst, třeba do Benešova, Pelhřimova nebo Písku.
S hokejisty se jejich fandové občas setkávají. Většinou při oslavách zápasu v hospodě nad pivem, někdy vyrazí slavit společně.
Co nadšencům na hradeckém hokeji naopak vadí? „Na hokeji konkrétně nic, ale určitě by se dala zlepšit hospoda na zimním stadionu. Měla by být alespoň v klubových barvách,“ uvažuje Valda. Souhlasí s ním také Filingerová. „Je zvláštní, že když tam člověk přijde, tak mu nad hlavou visí dvě fotbalové šály,“ upozorňuje.
Chválí si naopak spolupráci s vedením hokejového klubu. Dostávají třeba slevy na vstupném na zápasy. „Když měli přijet lidi z Písku, se kterými jsme měli loni problémy, tak pro nás dokonce najali agenturu, aby se předešlo nějakému dalšímu konfliktu,“ říká Maryška.
Čtveřice Hradečáků o vstupu na led nikdy nepřemýšlela. Sami si vyzkoušeli hokejbal nebo florbal, svorně ale tvrdí, že lednímu hokeji budou raději spokojeně fandit z tribun.
Hymny hokejových fandů
Modrožluté je srdce mé
a Vajgárek to dneska vyhraje!
Modrožlutí už tady jsou a Vajgárek zase poženou!
Všichni, co tu stojíme, tak Vajgaru fandíme!
Přesvědčení v každém z nás, povídám, že přijde čas, jednou jistě přijde den, kdy tu ligu vyhrajem!
