Když ruce hřeje lopata a srdce nádherný pohled do údolí | E15.cz

Když ruce hřeje lopata a srdce nádherný pohled do údolí

Kateřina Wegnerová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Hned ráno cestou pro pečivo zkontroluje, jakou práci jim přes noc zima nachystala.

Jestli sníh zasypal parkoviště, jestli musí na sjezdovku znovu vyjet rolba. Jestli cestou do práce některý ze zaměstnaců někde nezapadl. A k tomu připravit půjčovnu, kde Svatavu Novákovou také přes den zastihnou lidé nejčastěji.

„Musím ale umět zastat všechny posty,“ říká Nováková. „Je jedno, jestli to je zrovna u vleku nebo v pokladně, v bufetu či na snow tubingu. Pokud je to zapotřebí, nevadí, když mráz štípe do tváří.“ Zahřát se umí třeba s lopatou v ruce. „Taky musím odhazovat sníh,“ usměje se. Je vidět, že taková práce jí nevadí. Obsluhovat návštěvníky areálu je každopádně příjemnější, než každodenní pranice se stohy faktur a objednávek. „To mi zabere strašně času,“ posteskne si.

Na všudypřítomný sníh si na Božím Daru ani zvykat nemusela, dobře se s ním zná už od dětství ve Vrchlabí. „Je to sice podhorské městečko, zima tam ale vždycky byla krásná,“ zavzpomíná.

Krásná dokáže být i zima na Božím Daru. Nebo léto, to když přes kopce vykoukne sluníčko. „To letošní bylo na jedničku. Tolik slunečních dní, no nádhera. To už dlouho nepamatuju,“ rozplývá se.

Nejhorší pro ní bývá období těsně před nástupem zimy. „To už je venku ošklivě a prší,“ vysvětluje. Deštivý podzim si ale bohatě vynahradí po sezoně, kdy vyrazí alespoň na týden někam za teplem.

Čas na sebe si s manželem však najdou i uprostřed sezony. To když doprovázejí syna Petra za závody po Evropě. On jako bývalý závodník a reprezentační trenér, ona jako bývalá závodnice, reprezentantka v orientačním běhu.

„Jsem daleko víc běžkař než sjezdař, ale umím obojí. Vždyť jsem vyrostla v Krkonoších,“ připomíná Nováková. Závody jí baví dodnes. Ráda je sleduje, ráda u nich fandí a ráda za nimi také cestuje.

Zato do města se jí moc nechce. Do Varů jezdí vlastně jen kvůli vnučkám. „Jinak by mě tam nedostali,“ směje se.

Raději vyrazí na kole na Fichtelberg nebo na Klínovec. A shlíží z výšky, jak je dole v údolí ošklivě. „To máme tady ale krásně,“ opakují si pak s manželem.

Příroda se jí také na horách líbí ze všeho nejvíc. Když se k tomu přidá pestrá práce a rodinný kruh, vyjde ji v součtu spokojený život. Lyžařský život. U Nováků totiž lyžují všichni. I dcera, která tolik miluje tanec. „Bavil jí a baví víc než lyžování, všechno ale dělá dobře,“ říká Nováková.

Jen kvůli dětem už nemá na záliby tolik času. „Osm, pět a půldruhého roku,“ vyjmenovává věk svých tří vnuček. „Ty dvě starší už lyžují jako draci, na běžkách i na sjezdovkách,“ pochlubí se. Nejmladší to teprve čeká.

Pomoct s hlídáním vnuček se v tomto období vydává do Varů alespoň dvakrát v týdnu. V létě to bývá častěji. K dětem má vůbec vřelý vztah. Jinak by ani areál určený především nejmenším lyžařům nešlo provozovat.

„Děti jsou pro nás to nejdůležitější. Všechno se snažíme vylepšovat k jejich spokojenosti. Proto jsme se rozhodli vést areál tímhle směrem,“ vysvětluje Nováková.

Autor: Kateřina Wegnerová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video