Zatímco jiní už spí nebo se baví, jim začínají pracovní hodiny. Neznají budík po ránu, do práce chodí v noci. Jinou možnost nemají. Sedmička zjišťovala, jaké to je, míjet se s rodinou ve dveřích a pracovat za svitu měsíce.
Peče voňavý chleba
Když hradišťskou městskou čtvrtí Mařatice voní chleba, je to zaručeně ten, který pečou v místní pekárně. Autorem křupavých bochníků je i Dušan Herák. Pekařem je osmnáct let a na směnách se střídá s dalšími třemi kolegy. „Děláme chleba ručně, takže každý kousek je vlastně originál,“ vysvětluje pekař.
Na noční směnu přichází hodinu před půlnocí. Rukama si vytáhne těsto z díže, zváží ho, udělá bochník, vloží na ošatku a nechá hodinu kynout. Pak bochníky sází do pece. Domů odchází kolem osmé hodiny ráno. „Výhodou je, že když jdu domů, potkávám spoustu kyselých obličejů lidí, které ta práce teprve čeká,“ říká s úsměvem Herák.
Peče takzvaný mařacký chleba podle receptury staré sto let. V Hradišti patří k nejoblíbenějším. Pekaři do něj nepřidávají žádné barvivo, žádné stabilizátory nebo éčka. Obejdou se i bez kvasnic. „Děláme kvásek z těsta, které zbude z předešlého dne. Je to tvořivá práce,“ popisuje zákulisí pekárny Herák.
Spaní si po noční směně vychutná od deváté do dvanácté hodiny dopoledne. „Není to jednoduché, protože člověk má nabouraný celý den, ale už jsem si zvykl,“ dodává pekař.
Řeší nehody
Tvář Jiřího Šichy zná zřejmě hodně Hradišťanů. U policie je osmnáct let a posledních deset let pracuje jako dopravní policista. Když má službu, jezdí ke všem nehodám od Buchlovských hor až po Starý Hrozenkov. Noční směna na něj vyjde i šestnáctkrát do měsíce. Jako policista navíc slouží dvanáct hodin. „S ženou se prakticky nevidíme. Po páté odpoledne vyjíždím na směnu, a když ona ráno odchází do práce, já právě končím,“ přiznává zkušený policista.
V práci si nemůže dovolit být unavený a nesoustředěný. Když se někdo vybourá, většinou jako první volá policii. Zároveň vyjíždějí záchranáři a hasiči. Dopravní hlídka musí být na místě co nejrychleji a přitom dodržovat předpisy, nesmí způsobit další nehodu. Často najede až tři sta kilometrů za noc a dopředu nikdy neví, jestli za volantem nečeká nebezpečný zločinec s pistolí v ruce.
V noci se nehodářům pracuje hůř než ve dne. „Chybí mi světlo a často i svědci, protože za tmy se snadněji od nehody utíká. Lidé bývají v podnapilém stavu, jsou agresivní, a když je v autě parta mladíků, předvádí se jeden před druhým,“ vysvětluje Šicha.
Na místě zjišťuje, jak se auta srazila, kdo seděl za volantem, co viděl, jak jsou auta poškozená, jak je kdo zraněný, a pak sepisuje zprávu. „Starší řidič svou chybu většinou chlapsky přizná, ale mladý ne. Jednou mi jeden řekl, že to auto, se kterým se srazil, neviděl, že asi spadlo z nebe,“ zlobí se policista.
Představa, že v práci leží na posteli a čeká, až se auta někde srazí, je mylná. Už když přichází do služby, čekají na něj třeba tři lidé na různých místech. „Ještě nikdy se mi nestalo, že by byla noc bez nehody,“ doplňuje Šicha. A častokrát nejde jen o „plechařinu“. Když někde v autě umírá člověk, lehčí nehoda musí počkat. V takovém případě se policista vedle záchranáře často stává psychologem.
„Stalo se mi, že jsem byl u nehody a utěšoval ženu, které tam zemřel muž. Neviděla ho, byla zraněná, a když se na něj ptala, musel jsem ji uklidnit. Jinak by se mohla zhroutit, zpanikařit a ublížit si,“ dodává Šticha.
Vymýšlí sázky
Kdo má rád fotbal a rád riskuje, neobejde se bez něj. Vlastimil Zeman pracuje jako bookmaker v noci, aby si fanoušci mohli ráno vsadit na vítěze sportovních utkání. „Dobrý bookmaker nikdy nespí,“ prozrazuje své heslo hlavní bookmaker hradišťské sázkové společnosti.
Ve sportovním sázení dělá deset let a práce v noci mu vyhovuje. Většinu času stráví u počítače, protože přijímá a zamítá sázky, zadává výsledky do systému a nepřetržitě kontroluje, jaký je kurz. „V noci mám na všechno klid, můžu se soustředit. Beru práci jako koníčka, takže mi jiný režim nevadí,“ potvrzuje Zeman.
Ve sportu fandí jasným outsiderům. „Je to taková pracovní deformace, jinak to ani nejde,“ konstatuje odborník přes sázky. S fotbalem má zkušenosti už od dětství. Jako kluk ho hrál a donedávna trénoval mladé hráče.
O sportu a sázení se baví i s kamarády u piva. „Zájemcům o práci říkám, že musí mít tolerantní partnerku. Je to totiž, jako by se člověk se sázkovou kanceláří oženil,“ přiznává Zeman.
Odveze z diskotéky
Když David Samec v sobotu prospí celé dopoledne, nikdo ho doma nebudí. Příbuzní vědí, že má za sebou noční směnu. Jezdí po Uherském Hradišti se svou taxislužbou už deset let. Ze začátku na to byl sám. „To jsem se opravdu moc nevyspal, protože přes víkend jsem vozil klienty hlavně v noci,“ připomíná taxikář.
Teď už má pomocníka, se kterým se na nočních službách střídá. Problém v tom ale nevidí. „Ještě se necítím být tak starý, abych to nezvládl. S jiným režimem problém nemám a v noci se většinou kvůli množství cest ani nenudím,“ vysvětluje Samec.
Že by služba byla v noci nebezpečnější než ve dne, si nepřipouští. Zákazníka, který se mu zdá podezřelý, je agresivní nebo příliš opilý, může odmítnout. Na to má právo. Většinu svých klientů ale stejně zná. „Hradiště není Praha. Jen málokdy se stane, že vezu někoho, koho jsem v životě neviděl,“ dodává taxikář, který respekt vzbuzuje už svou téměř dvoumetrovou výškou.
