Zábřežský rodák a původní profesí zahradník tráví hodně času v autě. Dokonce v něm medituje nebo si připravuje projevy a promýšlí pracovní záležitosti. „Jsem tam dokonce blízko své vrchnosti,“ ukazuje prstem vzhůru šéf olomoucké Arcidiézní charity Václav Keprt. Tvrdí, že mu to nijak nebrání zůstat za volantem ve střehu. Sem tam přibere i stopaře nebo si pustí nějakou ostrou dynamickou hudbu jakéhokoliv žánru.
Považuje se za šťastného člověka. „Díky charitě vím, co všechno nepotřebuji. Když vidím těžkosti jiných, mám někdy pocit nespravedlnosti, že není dopřáno všem. Cítím se být bohatý. I když jinak,“ tvrdí Keprt. Možná proto je stále v dobré náladě. Když má vyjmenovat sedm radostí, musí ve svém seznamu hodně škrtat.
Víra
Je to dar i radost. Díky víře jsem dokázal v životě vyřešit spoustu těžkých věcí a v bezvýchodných situacích najít cestu. Dokonce proměnit v radost i některé těžké věci. Proto jsem šťastným člověkem. Těžko se to vyjadřuje. Je to hodně intimní. I když je člověk vychován v křesťanském prostředí jako já, stejně se musí k víře dostat sám.
Lidé
Jsem rád, že jsem v každé době narazil na dobré lidi. Potkal jsem jich za život celou armádu a v nikom jsem se nezklamal. Často můj život zásadně ovlivnili, pomohli mi nebo mi udělali jasno. Nikdy nebudu schopen všechny ani vyjmenovat. Byli to třeba mí spolupracovníci, kamarádi, kteří mi dokázali včas vždycky říct – neblbni, ale i kněží František Kunetka nebo Josef Zvěřina. Ti mě naučili žít na plné pecky a umět si všímat i drobných radostí.
Rodina
Oženil jsem se ve dvaceti a nelituji toho. S manželkou Marií jsem třicet let a máme čtyři děti. Bez ní by se mi v životě hodně věcí nepodařilo. Ona přitom zůstala skryta v pozadí. Když člověk cítí, že to je ono, tak není na co čekat. Svazky na psí knížku neuznávám, myslím, že se tím mladí ochuzují, protože do vztahu nejdou kvůli jakýmsi zadním vrátkám naplno. Jsem také dvojnásobný dědeček. Vnučky Anička a Markétka mají šest a čtyři roky. Je to krásný věk, kdy nechodí do školy a ještě nemají povinnosti.
Příroda
Když vidím alej, kterou jsem kdysi sázel, mám z toho radost. Mám pocit, že bych se mohl vrátit do toho prvního zahradnictví, kde jsem začínal, jako kdybych odtud včera odešel. Přírodu mám rád. Třeba když někdo jde a má košík hub, je to pro mě důvod se vším praštit a jít do lesa. Někdy se mi po zahradnické profesi zasteskne.
Víno
Radostí je pro mě i dobré víno. Ale nic mi neříká, když k tomu nemám dobré kamarády. Musí k němu být atmosféra, sám bych si nenalil. Moravský muškát, oba ryzlinky a chardonay mám nejraději. Navíc je to liturgický nápoj, takže ho mívám spojený s nějakou slavnostní nebo hezkou chvilkou. Víno to všechno tak nějak spojuje, víru, přírodu i lidi.
Hudba
Hudba je pro mě radost i relax. Mám rád Mozarta nebo Vivaldiho, ale i na to potřebuji správné prostředí. Mám rád varhanní hudbu, ale v kostele. Mám rád i Roxette nebo Kabáty, ale také folk a country, protože to má blízko ke skautingu, na kterém jsem vyrostl. Moravská lidová mně třeba k táboráku nezapadne, ale na plese si nejlépe zatančím na lidovku. Mám rád dobrou hudbu ze všech oblastí. Snad kromě punku. Prostě si pořád vybírám. Potřebuji, aby to mělo melodii, rytmus, a pakliže tomu rozumím, tak i text. V cizojazyčné verzi se proto možná spokojím i s blbostí. Ale mám rád, když mám z hudby mrazení, že mi až naskočí husí kůže, jak je to pěkné.
Humor
Nevím, čím to je, ale mám dost velký sektor v mozku vyčleněný na vtipy. Bohužel si je často pamatuji lépe než to, co bych měl. Je jedno, jestli jsou o blondýnách, o zvířátkách, o policajtech nebo židovské. Nemám ale rád sprosté a cynické vtipy, třeba o Somálcích. To asi proto, že znám jejich situaci i z té pracovní stránky.
