Učarovaly mu čertovy obrázky. V dětství na brigádě sledoval chlapy, jak si to v hospodě rozdávají při mariáši a občas za někoho i zaskočil. Hrací karty se nakonec staly jeho vášní. Dnes sedmapadesátiletý Čestmír Mádle z Klatov patří k horkým favoritům na vítězství národní ligy v licitovaném mariáši. Po čtvrtém kole kraluje průběžnému pořadí nejvyšší soutěže.
Do dalšího kola půjdete v roli lídra. Je to zavazující? Každý si určitě na mě bude chtít vyšlápnout, ale udělám všechno pro to, abych si vedení udržel. I když v mariáši je to jako na houpačce, jednou jste nahoře a jednou dole. Teď jsem první, ale po dalším kole už to nemusí být pravda. Navíc do konce soutěže zbývá ještě šest kol a to je ještě dlouhá štreka. Ale o titul se porvu.
Kdy bude o letošním mistrovi rozhodnuto? Začátkem prosince.
Kolika turnajů se za sezonu zúčastníte? Absolvuji tak třicet turnajů, hraji tři soutěže. Východní ligu v licitovaném míchaném desetníkovém mariáši, Západočeský region ve dvacetníkovém licitovaném přesnímaném mariáši a hlavní ligu ve snímaném dvacetníkovém mariáši.
Do národní ligy se započítávají všechny výsledky? Patnáct nejlepších, takže je to každoročně drama od začátku až do konce.
Tvrdíte, že soupeři vás budou chtít sesadit co nejdřív z trůnu, máte oprávněný důvod se jich bát? Za poslední léta mariáš zaznamenal ohromný nástup mladých, což mne velice těší. Ale těm mladým inženýrkům to neuvěřitelně pálí. Starému kozlovi, jako jsem já, dá velkou práci držet s nimi krok. Člověk s nimi u stolu musí být pořád ve střehu, po šesti hodinách hry jsem někdy úplně vyřízený.
Máte za zlatem skvěle vykročeno. Bude vás mrzet, když titul nezískáte? Když se to nepovede, svět se nezboří. Jde mi hlavně o to, abych si dobře zahrál. Taková vyvedená partička mariáše, to je opravdový balzám na mou duši.
Kdy jste poprvé přičichl ke kartám? Jako malý kluk jsem na brigádě sledoval starší kolegy při mariáši o přestávce. Občas si musel někdo odskočit, tak jsem to vzal na chvilku za něj. Tam jsem se mariášek trochu naučil, ale hrál jsem jej sám až od střední školy. Jenomže po studiu mě téměř veškerý čas zabralo zaměstnání, podnikal jsem a pracoval jsem až osmnáct hodin denně, a tak karty zůstávaly stranou. V roce 1996 jsem prodělal těžký infarkt, od té doby jsem v invalidním důchodu a na karty mám čas. Začal jsem se jim věnovat naplno a nyní nevynechám žádný významný turnaj.
Je rozdíl mezi hospodským a soutěžním mariášem? Hospodský, většinou volený mariáš, je hlavně o penězích. Tam se hraje na jistotu, člověk si to musí hodně rozmyslet, aby neodešel domů bez saka. Kdežto v soutěžním licitovaném se sbírají body, které přibývají hlavně za riskantní hru. Peníze jsou až jakýmsi bonusem. Kdo jednou okusí zajímavější soutěžní, málokdy se vrací k hospodskému.
Trénujete? Chodím sice na podzim a v zimě jednou týdně na partičku s kamarády z klubu, ale mariáš se nedá v žádném případě natrénovat, tahle ryze česká hra má neuvěřitelnou škálu variací. Své zde hraje štěstí, jak jde list a důležitá je především výborná fotografická paměť. Je dobré znát i soupeře.
Mariáš je vaší obrovskou vášní, proč? Má své kouzlo, kdo jednou vezme karty do ruky, už je nepustí. Už mnohokrát jsem s mariášem chtěl praštit, hlavně, když mi nic nevycházelo. Ale pak se na mně jen na chviličku štěstíčko usmálo a myšlenky na zaječí úmysly byly ty tam. Přece bych své kamarády a pohodičku nemohl opustit.
