Protože pak můžete slyšet, co říkáte sami sobě. Co to slyšíte v takové chvíli? Nejprve si všimnete cvrčka v trávě a veselého křiku dovádějících daleko u řeky. Slabě duní letadlo vysoko nad mraky.
A pak to začne. Zevnitř hlavy, z útrob trupu se začne něco ozývat. Mumlání, nešťastný křik, líbezný zpěv, mámivé volání dálek, šepot staré vzpomínky, výčitka jak dunění kladiva. Útržek písničky.
Poslouchejte a poslouchejte a poslouchejte. Může to trvat pár minut, hodinu, můžete to trvat týden. Během toho koncertu budete zažívat různé věci. Radost, smutek, zlost. Nechte, aby prošly vaším tělem. Nepřemýšlejte. Jen poslouchejte.
Jako v sauně. Prodlužující se ticho je jako zvyšující se teplota. Jaká úleva, když se vyplavují z těla staré křivdy, promarněné příležitosti. Jaká radost vzpomenout si na dávné lásky. Vaše já ví nejlépe, co všechno potřebuje vyplavit ven.
A nakonec to všechno utichne a uvnitř se ozve hlas jasný jako zvon. To mluví vaše duše. Nejstarší část toho, co v souhrnu všech psychických a fyzických složek tvoří vaší osobnost. Duše všechno ví. Je věčná a – na rozdíl od těla a mysli – po smrti neumírá. Takže se ničeho nebojí.
Čekali jste na tuto chvíli, protože jste zvědaví, co vám vaše duše chce říct. Víte, že o nic jiného ve vašem životě nejde. Vaše duše chce na tomto světě něco prožít. Proto si vás vybrala jako svého nositele.
Pokud si nedopřejete cestu skrze ticho, bude k vám duše mluvit jinak. Většinou z toho nebudete mít radost. Když duši neposloucháte, nezbývá jí než vám způsobit zranění, nemoc, rozpad manželství, vyhazov z práce. Duše správně předpokládá, že když si dáte na hubu, budete se snažit přijít na to, jak se vám to mohlo stát.
Stalo se vám to, protože pořád mluvíte a neposloucháte.
Kdysi lidé nemluvili. V dobách dávno před pyramidami byli na tak vysokém stupni vědomí, že dorozumívání nebylo omezeno hranicemi řeči. I dnes to někteří lidé umí. Třeba hluboce zamilované páry. Klid visí jako ovoce na stromě mlčení.
*Zenový Mistr je přispěvatelem ZENu, který si pod touto přezdívkou přeje zůstat v anonymitě. Nikdo přesně neví, jak je Zenový Mistr starý ani odkud se vzal, ani proč se ozval právě naší redakci. Své publikum má ve zvyku oslovovat obratem „vy, lidé“, jako by on sám nebyl tak docela z tohoto světa.
