Zímové, Kašťákové, Hüblové nebo Machuldové. Hokejové klany z Litvínova. Vopatovi patří mezi ně. V rodině mají dokonce sedm hráčů. Všichni žijí hokejem. Nejstarší, v červenci dvaašedesátiletý Jan, byl dlouholetým obráncem prvoligového mužstva a spoluhráčem Ivana Hlinky a Jiřího Bubly. Také synové, osmatřicetiletý Jan a pětatřicetiletý Roman oblékali litvínovský hokejový dres. Oba reprezentovali a působili v zámořské NHL. Dnes už hrají hokej za Litvínov i vnuci, dvanáctiletý Lukáš s nejmladším Janem, kterému je osm let, děti Jana mladšího.
Děda radí vnukům
„A to máme ještě dva mladé hokejisty v zámoří, kde žije s rodinou syn Roman,“ připomíná hrdý děda Jan. Ten, nejen že je pyšný na to, že vnuci také hrají hokej, ale společně se synem Janem se snaží pokračovatelům rodinné hokejové tradice pomáhat v jejich začátcích, hlavně radou a zkušeností.
„Dneska je příprava mladých hokejistů o něčem úplně jiném. Když já jsem začínal v šedesátých letech, tak to nebylo tak složité jako teď. My hráli na rybníku, ty už u nás nejsou. Když synové začínali, už to bylo taky jinak. Zrovna se zřizovaly hokejové třídy. Dneska je to daleko náročnější už od těch nejmenších. Ať už se jedná o fyzickou kondici nebo čas strávený na ledě, kde jsou téměř celý rok,“ říká děda Jan, který v uplynulé sezoně svého vnuka Lukáše s týmem šesté třídy dokonce trénoval.
Připomíná také, že dříve nebylo tolik jiných lákadel kolem, jako třeba počítače, které odvádějí děti od sportování. „Je toho strašně moc, a tak někdy člověk musí být v té motivaci pro sport trochu drsný,“ dodává Jan nejstarší.
Dvanáctiletý Lukáš si rady bere k srdci. Rád by docílil toho, co táta. Pokud ale chce hrát hokej na špičkové úrovni, otec s dědou vědí, že pro to musí sám něco udělat. Pouhý talent nestačí.
Podle dědy Jana měl smůlu v tom, že tátu nikdy neviděl hrát hokej, protože ten musel brzy kariéru kvůli zdravotním komplikacím skončit. Motivace by to pro něj byla ještě větší.
„Já budu dělat všechno pro to, abych byl dobrý, jako táta. Snažím se dělat to, co mi radí. Třeba abych sám víc posiloval nohy,“ říká Lukáš. Trochu porušil rodinnou tradici a není obráncem, jako děda a táta, ale je jako strejda Roman, který ještě loni byl kapitánem extraligového Litvínova, středním útočníkem.
S hokejem začal už i nejmladší Jan, který jako osmiletý bude od září hrát za třetí třídu. Stejně, jako Lukáš, chce být úspěšným hokejistou.
„Ve finále je stejně potom na nich, jak to zvládnou. Talent oba kluci mohou mít, ale pokud na sobě nebudou chtít dále pracovat, tak nemá smysl je do něčeho nutit. Já se na ně koukám soudnýma očima a snažím se vypozorovat, co jim chybí a poradit jim,“ říká Jan mladší, který hrával stejně, jako otec na postu obránce a dotáhl to do reprezentace a NHL. A ví, co říká, protože poté, co ukončil hráčskou kariéru, pracuje jako vyhledávač talentů pro tým kanadsko – americké NHL St. Louis Blues.
