Chtěla být v dětství učitelkou. Později tento obor studovala na vysoké škole. Pak ale své životní plány Veronika Pěsnová změnila. Vidinu místa za katedrou vyměnila za regály plné knih. A rozhodně nelituje.
„Přestože stát se knihovnicí nebyl můj sen, práce mě baví. To se o mnoha mých spolužácích, s nimiž se občas setkávám, nedá říct,“ srovnává.
Nikdy nebyla knihomol, který přečte vše, co se mu dostane do rukou. Bavila ji ale výtvarná výchova a čeština. Odtud to ke studiu pedagogiky nebylo daleko. „Na vysoké škole jsem si uvědomila, že učitelství není to pravé, co bych v životě chtěla dělat,“ vypráví Pěsnová.
Vrátila studijní průkaz a začala pracovat jako asistentka v organizaci pro nevidomé. Nejprve se zabývala papírováním, později se zaškolila na průvodkyni. Ale to jí nestačilo„Bohužel jsem zjistila, že se tady víc nenaučím. A já se chtěla dál rozvíjet. A tak jsem odešla,“ vzpomíná.
Před sedmi lety nastoupila do frýdecko-místecké městské knihovny. „Nakupujeme a evidujeme knihy, které dlouhodobě půjčujeme sedmadvaceti malým knihovnám v okolních vesnicích. Ročně nám projde rukama okolo tří tisíc svazků,“ přibližuje Pěsnová svou práci.
Každý čtenář má jiný vkus. Vybrat knihy do malé knihovny, kam chodí děti, dospělí i důchodci, není snadné. „Naproti tomu třeba v městské knihovně ve Frýdku-Místku toho můžeme mít mnohem víc. Něco jiného totiž chtějí lidé ve městě a něco jiného čtenáři z vesnice,“ připouští Pěsnová. Ti si berou hlavně odbornou literaturu pro zahrádkáře a chovatele domácích zvířat. „Muži se zajímají o vojenství a letectví v různých podobách, od literatury faktu po beletrii. Jejich protějšky mají nejraději ženské romány. Naproti tomu dětských knih vychází tak málo, že bereme vše, co se na trhu objeví,“ popisuje knihovnice.
Nákupní tašky plné nepřečtených knih
Práce v knihovně je pro ni jako stvořená. „Neustále v ní objevuji něco nového. Snažím se třeba přesvědčit starosty, aby podporovali knihovny ve svých vesnicích, i když mají málo peněz,“ říká.
I když má ráda beletrii, knihy o výtvarném umění, nedávno studovala také ještě něco docela jiného. „Přítel dokončoval vysokou školu. Tehdy jsem pronikla hlouběji do tajů jeho strojírenských oborů,“ vysvětluje Pěsnová.
Jakmile nastoupila do knihovny, snažila se být první čtenářkou všech nových knížek.
„Chtěla jsem vědět, co půjčujeme. Čtenář se přece může zeptat, o čem kniha je, a já jsem mu chtěla umět odpovědět. Nosívala jsem domů nákupní tašky plné knih, které jsem si chtěla přečíst. Často jsem je ale vracela zpět, aniž bych v nich stačila zalistovat. Nebylo dost času,“ říká Pěsnová.
Temperamentní knihovnice je taky nadšená cestovatelka. „Před rokem se mi splnil životní sen, když jsme se s kamarádkou vypravily do Egypta. O tamní pyramidy a umění se zajímám od střední školy. Taky jsme navštívily Jordánsko,“ vypráví.
Další cestovatelské cíle zatím neprozradí. Záleží na penězích. „Nejsem nijak zvlášť náročná. Ráda se vydám na kteroukoli světovou stranu. Baví mě poznávat cizí země, přírodu i lidi,“ vyznává se Pěsnová.
