Knihy hradeckých spisovatelů mizí z knihkupectví jako první | E15.cz

Knihy hradeckých spisovatelů mizí z knihkupectví jako první

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Psaní knih je neživí. Považují to za svůj koníček. Místní lidé některé literáty dobře znají, jiní se svým uměním moc nechlubí. Sedmička představuje některé spisovatele z Hradce a okolí.

Na pultech knihkupectví v Hradci většinou rychle mizí. Když se na ně redaktoři Sedmičky ptali, byla k mání už jen jedna jediná. Prodavačka ji dokonce musela vyndat z výlohy. Řeč je o knihách spisovatelů z Jindřichova Hradce a okolí.
První hororovou povídku s názvem Mayflower dal dohromady v sedmadvaceti letech. Byla o opuštěné vile, mrtvé dívce a jednom smolaři.
Jednačtyřicetiletý redaktor jindřichohradeckého Patriotu Svatopluk Doseděl zasadil všechny své rané příběhy do Ameriky. „Nedokázal jsem si spojit horor s českými luhy a háji. A vydrželo mi to dost dlouho. Dnes už sice píšu i o tuzemských strašidlech, ale pořád jsem v hloubi duše přesvědčen o tom, že horor a Amerika patří k sobě. Prostě to tak cítím,“ tvrdí Doseděl.
Otec dvou dětí dnes už píše i povídky z okolí Jarošova nad Nežárkou, kde s rodinou žije. Než se ale k tomu odhodlal, musel do něj dlouhou dobu hučet jarošovský starosta Bohumil Rod.
Dosedělovi pomohli i knihy Jana Muka, historika, který ve čtyřicátých letech minulého století sbíral místní pověsti. „Při psaní Kalvárie mi začalo pomalu svítat, že ne každý horor se musí odehrávat v Americe. Vždyť lesy České Kanady jsou taky dost hluboké. Povídky Batalión a Lykantropie mají děj v Jarošově. Vycházel jsem z toho, co se tady údajně mělo stát,“ vysvětluje Doseděl.
Sebevrazi. To je téma díla s názvem Heartbreak Hotel. Autor ho chce letos dokončit. V hlavně už má ale nápady na další povídky. Jedna bude o rockové kapele, která nemá moc peněz na auto a po mnoha peripetiích koupí bývalý pohřební vůz. „Vše se to začne hororově kroutit,“ prozrazuje plány Svatopluk Doseděl. Poslední novela mu vyšla vloni a má název Den, kdy umlkly zvony.
Z úplně jiného soudku jsou knihy jindřichohradecké rodačky Heleny Longinové. Například Borůvkový piknik je román o lásce, ve které se lidé dopouštějí stále stejných omylů a chyb. Nevyhýbá se ani tématům složitých rodinných vztahů. Mnohé její knihy mají však jedno společné. Odehrávají se v Jindřichově Hradci a okolí. O Hradečácích si totiž myslí, že jsou ve svém jednání velmi otevření.
„Ze svého vztahu k nim jsem se vyznala nejen v románech Borůvkový piknik a Sorry, Mary, ale také v Koncertu pod kaštany, Sladká chuť hořkého medu a Horkém létě uprostřed života,“ říká osmdesátiletá Longinová. V současné době si mohou lidé přečíst její poslední román Růžová kočka v kleci. Na jaře vyjde kniha Letní hosté, jejíž děj se opět odehrává v Hradci, tentokrát v letech 1938 až 1947.
Dvacet let jezdil jednašedesátiletý Miroslav Jílek na chalupu kousek od Hradce. I když jí před časem prodal a usadil se v Ratiboři, posloužila mu jako kulisa novely Ostrov. Ta je součástí jeho poslední knihy Panenka z cest.
„Prožil jsem tam dvacet let krásného života, takže jsem ta místa vybíral záměrně,“ tvrdí autor. Přiznává, že příběh milostného vzplanutí s tragickým koncem napsal tak, jak by si přál aby to ve skutečnosti bylo. Skončit happyendem se mu ale nechtělo. „Máloco v životě tak končí,“ myslí si. Sbírka tří novel přitom není první knihou zkušeného novináře. Prvotina Vodnářův Gambit odkazuje na zkušenosti válečného zpravodaje v bývalé Jugoslávii. „Tehdy jsem se potřeboval sám vyrovnat s pohledem na válku,“ říká Jílek.
Aby se po napsání vážné knihy odreagoval, stihl vydat ještě Lásku v biografu a jiné povídky. Převážnou část z nich napsal na své chalupě v Dívčích Kopech a obsah většiny z nich sám prožil, nebo slyšel vyprávět své přátele.
Stanislav Beran má ve dvaatřiceti na svém kontě už dvě prozaické knihy a básnickou sbírku. Pracuje ve farmaceutické firmě a psaním se živit nechce. Před třemi lety na sebe upozornil knihou čtyřiadvaceti povídek s názvem Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa. Hlavní hrdinové jsou obyčejní lidé, kteří prožívají snadno uvěřitelné příběhy.
V září vydal Beran novelu Hliněné dny, která má s předchozí knihou hodně společného. Autor totiž rozdělil vyprávění do jednadvaceti kapitol, u každé z nich uvedl i rok. Kniha začíná příběhem z roku 2005, hned druhá kapitola ale vrací čtenáře o téměř padesát let zpátky.
„Více mě inspiruje drsná Vysočina, která se pro moje psaní hodí víc než malebná jihočeská krajina,“ dodává Beran.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video