Kristian Kodet rád vystavuje a při vernisážích pozoruje návštěvníky. Ve čtvrtek poprvé svoji tvorbu představil i v litvínovské Galerii Radniční sklípek. Lidé obdivovali deset olejů, deset grafik a několik malých zarámovaných grafických listů.
„Měl jsem jednou vernisáž v kostele. Stál jsem v sakristii, já viděl je a oni mě ne. Naslouchal jsem jejich reakcím a musím říct, že je to někdy hrozně lichotivé. Ale jde mi hlavně o to, aby má díla vidělo co nejvíc lidí,“ přeje si Kodet.
Kodet patří mezi umělce, kteří nepodceňují sílu marketingu. „Malíř nebo hudebník, prostě člověk, který se vyjadřuje jinak než slovem, se musí umět propagovat. A mě baví obojí, tvořit i dávat o sobě vědět. Udělám za rok až sto obrazů. Nedávno jsem seděl na kávě s malířem a on mi říkal, že neprodal obraz od Vánoc. Já když neprodám pět až deset obrazů za měsíc, nemůžu dál. Neuživil bych se,“ vysvětluje malíř, který má galerii v nejdražší ulici Prahy, v Pařížské.
Jediným důkazem, že se lidem obrazy líbí, je to, že si je koupí. „Když mě plácají po rameni a říkají, jak je to skvělé, nemůžu tušit, jestli to myslí vážně. Ale když si obraz pořídí, opravdu je zaujal,“ myslí si Kodet.
Litvínovanům se jeho práce líbila. Už před zahájením vernisáže si lidé plátna zamlouvali. Některé grafické listy Kodet vyprodal. „Dělám je jen po dvaceti třiceti kusech. Víc ne,“ krčil malíř rameny, když se galeristka Dáša Wohanková ptala, zda je možné jich objednat víc.
Nejkrásnější vzpomínku na „pranici“ o jeho tvorbu má z vernisáže na Manhattanu v galerii Barbara Walters. „Blížila se sněhová bouře, vernisáž začala v sedm, ta šílená bouřka přišla ve čtvrt na osm. Pořadatelé zamkli dveře, zavřeli okna a pustili lidi ven až v půl dvanácté. Každý si tam koupil obraz. A druhý den přinesly noviny titulky Kodet zavinil bouři na Manhattanu,“ říká malíř.
Přestože je malování jeho živobytí, odmítá tvořit na objednávku. „Přišel za mnou do ateliéru pán a chtěl namalovat za jakoukoliv cenu svoji dogu. Že potřebuje dogu od Kodeta. Ona mu totiž zemřela, proto měl s sebou i fotku. Já se mu omluvil, že to bohužel nedělám,“ vzpomíná umělec.
Na jeho obrazech jsou hlavně ženy. A Kodet se netají tím, že se po inspiraci rád ohlédne. „Nedovedu si představit život bez žen. Takové ženy nepotkáte v bytě, musíte ven. Já jim třeba nasadím na obraze i křídla, aby odletěly, než přijdou ty moje ženy,“ směje se malíř.
