„Šetřím na kolo. Už mám sto dvacet korun a to mi táta ještě stovku dluží,“ pochlubila se osmiletá Daniela Halaburtová v liberecké Sedmičce asi před měsícem. A odstartovala vlnu solidarity mezi těmi, kdo si přečetli o ní i jejím otci Janovi. O tom, že ač má Halaburt jen horní část paží, stará se o dceru sám už od jejího půl roku. A jde mu to skvěle.
„Nadchlo nás to a chceme pomoci. Třeba přispět na kolo pro tu malou,“ volali a psali lidé. A tak vznikla akce Kolo pro Danielu.
Den D
Je 22. července ráno. Fabie Sedmičky zastavuje u domu, kde bydlí Halaburtovi. Ti už přešlapují nachystaní na zahradě. Daniela drží sedačku do auta a tváří se vážně. Má před sebou důležitý úkol. Musí si vybrat nové kolo. S přehazovačkou – první ve svém životě.
„Reakce lidí nás úplně porazila. Takový ohlas jsme nečekali. Ještě pořád se nemůžeme vzpamatovat,“ konstatuje „táta“ Halaburt. Míříme do prodejny kol v Liberci-Františkově. Její majitel, Martin Kerda, nás očekává. Už dříve slíbil, že co bude chybět do ceny, dodá ze „svého“.
„Nemám s tím problém. Rád přispěju. Je to konkrétní pomoc konkrétnímu člověku. To udělám s radostí,“ reagoval Kerda, když ho redakce oslovila.
Přicházíme do obchodu. Kolem nás špalíry kol. Tak které to bude? Pro Danielu jsou připravená dvě. Holčičí bez „štangle“ s odlehčeným hliníkovým rámem. Bíločervený elegantní Author a veselý jasně červený Condor.
Vyhrává Condor
Nejsou pro Danielu nějaká malá? „V žádném případě. Je to dvacítka rám, akorát na její výšku,“ ujišťuje obchodník. Cyklista musí pohodlně dosáhnout na zem i na řidítka a hlavně na brzdy.
„Někteří rodiče chtějí kupovat kola větší s tím, že do nich dítě doroste. Vůbec si neuvědomují, že je ohrožují. Kolo není oblečení. Tam jde o hlavně o bezpečnost,“ vysvětluje Kerda.
Daniela chvíli váhá, pak sáhne po Condorovi. „Běž si ho vyzkoušet. Uvidíš, jak ti sedne,“ radí obchodník.
Za chvíli už Daniela zkouší první metry na parkovišti před obchodem. Nejdřív nejistě. Fascinuje ji přehazovačka a brzda na páčku u řidítek.
„To neznám. Jsem zvyklá brzdit dozadu šlapkou,“ vysvětluje dívka.
Za chvíli už ale bravurně krouží kolem. „Paráda,“ jásá.
A teď helmu. Tu „zasponzoruje“ Sedmička. Vyhrává „uvexka“. „Co tahle růžová s vílou,“ ptá se prodavačka a nasadí ji Daniele na hlavu. Sedí jí perfektně. Na zadní straně má ještě bezpečnostní svítivě rudou blikačku.
„S vílou nechci. Radši tuhle, aby se mi hodila ke kolu,“ poznamená dívka a sáhne o helmu vedle. Ještě zvonek ve tvaru knoflíku. Také červený.
Než vyřídíme záruční list, opisuje zase Daniela na parkovišti elegantní osmičky. Přijíždí stříbřitý „rodinný“ peugeot a z něj vystupuje Markéta Koptišová-Mocová z Dolních Pasek za Ještědem i s dvouletou Maruškou a čtyřletým Honzíkem. Byla to právě ona, kdo první telefonoval do Sedmičky.
„Jsem na mateřské a děti mám malé, takže kolo nemám, ale ráda bych na ně přidala. Nemohli byste to zorganizovat?“ ptala se Koptišová. Složila se se sestrou a rodiči a do redakce přinesla tisícovku.
Neděkujte
Seznamuje se s Halaburtovými. „Neděkujte mi. Za takové věci se neděkuje. Líbí se nám, když někdo jen nesedí a nefňuká, a něco dělá. I když to má těžké,“ říká mladá žena otci Daniely.
Pozvánku na předávačku dostali i adventisté z Turnova. Dali přes dvě tisícovky. „Škoda. Zrovna jedeme na dovolenou. Moc Halaburtovy pozdravujeme a držíme jim palce,“ vzkazuje iniciátorka akce Jiřina Krausová. I ta se ozvala pár dnů po zveřejnění článku. „Četli jsme si to v kostele a byli nadšení. Uspořádali jsme sbírku a vybrali 2400 korun. Kam to máme doručit,“ vysypala ze sebe v úvodu.
Mezi dárci byla i důchodkyně z Liberce. Přišla o holi a v ruce držela dvoustovku. „Aspoň něco. Hrozně mě to dojalo,“ prohlásila. Zveřejnit jméno nechtěla. „To nestojí za řeč,“ dodala. Další chtěli pomoci jinak. „Mám krásné věci po vnučce nebo bychom koupili něco k tomu kolu,” napsala například do Anna Vlčková z Jablonce nad Nisou.
Článek o Halaburtových vyšel v liberecké Sedmičce ke Dni otců 17. června. Nebyla to oslava hrdiny. Jen povídání o každodenním životě. A konstatování, že třicátník Halaburt, i když má jen kus rukou, vyrostl v Jedličkárně a je na dceru sám, je úplně normální táta.
