Pavel Doulík se narodil v Teplicích, v den 485. výročí objevení Ameriky. Ovšem zatímco Španěl Kryštof Kolumbus hledal nové světy, Čech Pavel Doulík bádá v tajích chemie a pedagogiky. I když původně měl být lékařem.
„Už od střední školy jsem směřoval na medicínu. A jako zálohu jsem měl ústeckou pedagogickou fakultu, obor chemie a biologie. Přijímačky na medicínu jsem sice udělal, ale zvítězila síla lásky a šel jsem do Ústí. Za to rozhodnutí jsem dneska rád,“ vypráví Doulík.
Ještě před dokončením studií dostal nabídku učit na teplickém gymnáziu, kde pracuje dodnes.
„Je to zase něco jiného, než učit vysokoškoláky. A člověk si udržuje zdravé tempo s dalšími z nových generací,“ vysvětluje Doulík.
Po dokončení vysoké školy přišla nabídka práce z katedry pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně, pak doktorské studium na Slovensku. Docentem se stal už chvíli po třicítce.
„Ale fakt nejsem šílený vědec, zalezlý v laboratoři. Mám kolem sebe rád lidi. Proto taky učím,“ podotýká Pavel Doulík.
Učebnice chemie pro osmý a pro devátý ročník základních škol, které pocházejí z autorské dílny dvojice Pavel Doulík a Jiří Škoda, svědčí o tom, že s vědcem může být i zábava. Citace z Járy Cimrmana, kreslené vtipy a obrázky každodenního života, ignorace tradičního dělení výuky na organickou a anorganickou chemii. Po sto letech zažitých „pravidel“.
„Snažili jsme se myslet víc na žáky než na učitele, omezit vzorce a rovnice a ukázat dětem spojení chemie s každodenním životem,“ vysvětluje Pavel Doulík.
Učitelské ohlasy byly různé. Od vážné kritiky až po nadšení. Chemii pro osmý ročník ovšem ověnčila zlatá medaile z frankfurtského knižního veletrhu v roce 2008. Stala se tak pro dané období nejlepší učebnicí Evropy.
„Psát učebnice je martyrium. Každý je chytrý jako rádio, každý by to napsal lépe. Pro nás ty dvě knihy znamenaly obětovat mimo jiné dvoje prázdniny, takže nás samozřejmě každý kladný ohlas moc těší,“ usmívá se Doulík.
Proděkani na pódiu
Dvojice proděkanů Doulík a Škoda ovšem okusila i slávu pódia. A to aniž by opustila své pedagogické poslání. Jejich odborně-humorný rozbor Krkonošských pohádek s podtitulem Co by vaše děti vidět neměly vešel do ústecké univerzitní historie spolu s první Fakultní nocí v roce 2009.
„Netušili jsme tenkrát, jak vysokou laťku si tím stavíme. Na letošním vychytání pedagogických a psychologických momentů Třiceti případů studenta Zemana aneb Medailon PF UJEP v Československé televizi jsme se nadřeli o to víc. To jsem zvědavý, co vymyslíme příští rok,“ vrtí hlavou Doulík.
Mladý vědec Pavel Doulík oceněný loni Medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně za vynikající pedagogickou a publikační činnost v rámci vysokoškolského vzdělávání a Zvláštní cenou rektorky UJEP za vědeckou a výzkumnou činnost v roce 2009, má kancelář vyzdobenou postavičkami kreslené rodiny Simpsonovy. Simpsonovi plyšoví, umělohmotní, dřevění jako matrjošky, šanon se Simpsony.
„Každý máme nějakou slabost. To jsou všechno úplatky,“ směje se Doulík.
Novinářky a Adam
Do Ústí nad Labem Pavel Doulík dojíždí z Teplic a nehodlá na tom nic měnit. „Jsem Tepličák, v Teplicích jsem se narodil, oženil a mám je opravdu rád,“ vysvětluje.
Manželka Monika i její maminka jsou povoláním novinářky. Pavel Doulík ale nemá dojem, že by se doma nedostal ke slovu. „Já se o něj ani příliš často nehlásím, opravdu toho normálně zase tak moc nenamluvím,“ říká.
Z fotografií v kanceláři, z tapety monitoru, i z kalendáře na stěně vykukuje světlovlasý kudrnatý chlapeček.
„To je náš tříletý Adámek. Kariéra je jedna věc. Ale když zažijete na vlastní kůži situaci, kdy si rodiče musí dítě doslova vymodlit, jde všechno stranou,“ svěřuje se Pavel Doulík.
Vážnou debatu přerušuje druhá polovina autorské a proděkanské dvojice „Píšete o něm jen proto, že se narodil v roce se dvěma sedmičkami? Nestačilo by, že můj telefon začíná třemi sedmičkami?“ volá ze dveří Jiří Škoda.
Humor proděkanů ústecké pedagogické fakultě sluší.
