Do kin doputoval nejnovější film Quentina Tarantina, který si již dvě dekády drží status kulturní ikony – na Tarantina se chodí a je to tak dobře, protože v celkově spíše kulturně nenáročné době se sem dostávají alespoň nějaké standardy. Western Osm hrozných potvrzuje několik dávno známých pravd – že je Tarantino mazaným režisérem, skvělým scenáristou, zábavným filmařem a umí z herců, často odepisovaných, vytáhnout fantastické výkony.
Nový film již není takovým obsahovým ani formálním experimentem, jakými byla většina Tarantinových snímků. Těžiště experimentátorství se tentokrát vtisklo do distribuce – Tarantinův film se v USA vysílal nejprve ze 70mm filmové kopie ve stovce kinosálů, až později přešel do řetězců v digitální verzi. Obojí uspělo a je jen škoda, že česká kina nemohou tento nevšední zážitek zprostředkovat, a bude otázkou, zda se podaří jednu kopii odvysílat alespoň speciálnímu festivalu 70mm filmů, který se již deset let koná v Krnově.
A co tedy uvidí čeští diváci? Komorní příběh osmi psanců, kteří se setkají v jedné horské vesnici, kde musí přežít venku řádící blizard. Je mezi nimi pár lovců lidí, včetně jednoho černocha, a několik zdánlivě obyčejných trapperů, kteří jako by toužili jen po hrnku kafe a troše hovězího. Jak už to ale na Divokém západě bývá, nikdo není tím, za koho se vydává, a blizard zdaleka nebude tím největším nebezpečím.
Tarantino svou novinku tradičně staví svéhlavě, ale pečlivě. Začíná téměř nesnesitelnou půlhodinou plnou dialogů zdánlivě o ničem. Jsou opět mistrně napsané, skvěle sehrané mimořádnými herci v čele se Samuelem L. Jacksonem a kamera snímá působivé lokality.
Přesto úvod Osmi hrozných nepatří k nejsilnějším v Tarantinově filmografii. Ale i to je svéhlavost autora, který diváka zdánlivě ukolébá, aby mu pak každou vystřelenou kulkou vyryl do mysli pořádný šrám a závěrečným krvavým finále dokonal zkázu. Není bez zajímavosti, že tento western by možná jako první v Tarantinově kariéře fungoval skvěle jako divadelní hra.
Osm hrozných (v originále mnohem povedeněji Hateful Eight) tak jsou dalším zajímavým artefaktem Tarantinovy filmografie, která polemizuje snad úplně se vším. S diváckým očekáváním a potřebami, s mírou, s dobou danými kritérii vkusu a také žánrovými normami. Především ty poslední dvě polemiky jsou u Tarantina vždy důležité a posouvají kinematografii kupředu. Osm hrozných tak je vedle velmi dobrého filmu také komentářem k žánru westernu. Audiovizuálně je nejblíže Tarantinovu oblíbenci Sergiu Leonemu (ostatně Leoneho dvorní skladatel Morricone vytvořil hudbu i k Osmi hrozným).
Obsahově jde ale Tarantino daleko víc vstříc drsnosti a brutalitě westernu Sama Peckinpaha. To vše je pro Tarantina důležité a v důsledku je to podstatné také pro vnímání Osmi hrozných, pro které bude stejně jako pro všechny ostatní snímky „zázračného hocha z videopůjčovny“ čas milosrdnější než pro většinu dnes oslavovanějších filmů.
Osm hrozných
(western, USA, 167 minut)
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leighová, Walton Gogginse
Hodnocení: 90 %
