Počet autobusových linek v Kladně vzrostl před revolucí na patnáct. Nově zajížděly na Barré a k Okresnímu stavebnímu podniku. Město se rozhodlo zavést trolejbusy, a tak kvůli nim nechalo v Rozdělově proti kostelu postavit měnírnu elektrického proudu. Přišel listopad a plány města vzaly zasvé.
Nejvíc cestujících jezdilo denně autobusy do poldovky a kablovky. Denně přes dvacet tisíc oběma směry. „Poslední linka zajížděla k poldovce zhruba v půl jedenácté večer. Úplně poslední autobusy jely v noci přes nádraží do Švermova, to byla linka číslo čtyři, šestka pak v jedenáct hodin a deset minut odjížděla z Kročehlav do Rozdělova a druhá proti ní zpátky,“ vzpomíná řidič autobusu Oldřich Vohnout. Ráno podle něj jezdívala jako první pětka. „Ve tři hodiny odjížděla z Rozdělova do Pcher, tam se otočila a jela jako svozová na nádraží a do centrálních garáží,“ říká Vohnout.
Linek je víc, cestujících méně
Nyní jezdí po Kladně osmnáct linek. Cestujících ale ubylo. Konec poldovky je na dopravě po městě znát. Na zastávkách tehdy stávaly davy lidí. „I když už jezdily dlouhé Ikarusy v intervalu po sedmi minutách, stejně je nestačily odvážet,“ doplňuje kolegu Jaroslav Ježek.
Jízdenky stály před dvaceti lety korunu, dnes čtrnáct. Řidiči si vydělali zhruba tři tisíce korun čistého, dnes dostávají v průměru šestnáct tisíc.
