Sportovcům se před dvaceti lety otevřely dveře do světa. Kladenský sport, hlavně lední hokej, na to krutě doplatil.
Kladno, léta zvyklé sbírat tituly či v horším případě druhá a třetí místa v hokejové lize, nebylo schopné udržet dobré hráče. Ti navíc po pádu Poldovky neodcházeli jenom do zahraničí, ale i do bohatších českých oddílů.
Neodcházeli pochopitelně jenom hokejisté. „V devětaosmdesátém jsem se vrátil z vojny a během roku jsem odešel na zahraniční angažmá, což byla změna obrovská. Do té doby mohli do ciziny odcházet hráči až po třicítce, bylo to najednou něco neskutečného,“ vzpomíná trenér kladenských fotbalistů Martin Hřídel, který si to na začátku devadesátých let namířil do Japonska.
Celý kladenský sport výrazně pocítil krach oceláren. Se značkou Poldi na dresu se dřív či později loučily všechny oddíly. A sport se prodražil. „Třeba hokej je dneska i pro rodiče velice drahý sport. Hokejka stála sedmdesát korun, dneska stojí kolem čtyř tisíc, brusle patnáct tisíc,“ říká bývalý hokejista Lubomír Rys.
Po Listopadu se ale do Kladna dostaly další ligové sporty. Především volejbal z Odolene Vody, začal se hrát hokejbal, florbal a další. Divácký zájem je ale malý. „To nechápu. Dřív chodilo na hokej ve čtyřicetitisícovém Kladně sedm tisíc lidí, dneska jich v osmdesátitisícovém městě nepřijde ani polovina,“ dodává Rys.
