Konzumace šneků se zvláště před Vánoci ujala
K české vánoční tradici patří postní jídla v době oběda. Kromě ryb a zasmažených polévek z luštěnin jsou za ně považováni i šneci, jejichž největšími milovníky jsou Francouzi. I ve střední Evropě se jejich konzumace ujala.
V době totality se na ně chodilo především do Klášterní vinárny u Národního divadla. Hlemýždě tehdy připravovali také například U Šuterů, obvykle podle receptu „jeden hlemýžď - jeden kůň“, jak tvrdí gourmet Vladimír Poštulka.
Dnes je nabízí spousta restaurací, koupit se dají v supermarketech konzervovaní či mražení. Šnečí maso je lahůdkou, která snese řadu úprav.
Magdalena Dobromila Rettigová má ve své kuchařce několik receptů na úpravu šneků, kteří kdysi bývali postním jídlem chudiny. Až ve městech se později stali pokrmem těch movitějších. Dnes je zájem také o hlemýždí játra či kaviár, servírovaný na jednohubkách s máslem.
Kdo si pořídí šneky v konzervě, má úpravu jednoduchou. Ulity naplní petrželkovým máslem, ve kterém je i dijonská hořčice, najemno nasekané ančovičky, sůl a pepř. Dovnitř se vloží šnek z konzervy, zaplní dalším máslem, posype strouhankou a v troubě zapeče.
Podle údajů z posledních let se z České republiky ročně vyveze přes 500 tun šnečího masa, přibližně 95 procent míří do Francie. Domácí konzumenti snědí podle údajů brněnské firmy Snailex Plus zhruba deset tun šneků za rok a spotřeba roste před Vánoci. Maso z tuzemských zdrojů pochází až na výjimky z volné přírody, šnečí farmy v Česku prakticky neexistují a vlastně celý objem sběru tvoří hlemýžď zahradní.
Sběr šneků některé obce zakázaly, podle Agentury ochrany přírody a krajiny však populaci hlemýžďů v ČR neohrožuje - i vzhledem k tomu, že výkupní velikost musí dosáhnout tří centimetrů. Pokud se stavy hlemýžďů sníží, sběr se přestává vyplácet a populace se přirozeně obnoví. Sezona trvá od poloviny dubna do konce května.
