Když se horolezec dotkne vrcholu, musí zaplatit. Hora si žádá daň z jeho zdraví, někdy i života. Kateřina Kopáčová se vrcholu také dotkla a také zaplatila. Zklamáním a pro mnohé nepředstavitelnými potížemi s kotníky.
Po patnácti letech, kdy cvičila moderní gymnastiku, měla jako mnohé kolegyně z oboru rozvolněné klouby. „Stávalo se mi, že mi vypadl kotník i při chůzi. Tak jsem si ho zase hodila zpátky, ale při závodech jsem měla kotníky pořád stažené,“ vzpomíná dívka.
Útok na nejvyšší vrcholy už pustila před pár lety k vodě, ale její tělo má stále ladné pohyby, které prozrazují roky tvrdého tréninku. Je jednou z nejúspěšnějších sportovkyň, které svou kariéru odstartovaly v Jihlavě.
Dnes je jihlavské rodačce pětadvacet. Svou strmou kariéru se rozhodla ukončit v roce 2004. Byla členkou družstva, které se chystalo na olympiádu do Athén. Jenže do družstva se nedostala. „Naštvalo mě to, protože složení bylo předem rozhodnuté. To byl zlom, po kterém jsme se ze dne na den rozhodla skončit. Už jsem nebyla ochotná věnovat další čtyři roky trápení,“ říká dnes už beze stop lítosti.
Teď je učitelkou tělocviku a v Sokolu Bedřichov trénuje mladší gymnastky. „Myslím, že mám respekt – děti vidí, že jsem v gymnastice něčeho dosáhla,“ míní.
V roce 2003 byla vyhlášena nejtalentovanější sportovní gymnastkou Česka, téhož roku byla na mistrovství světa desátá mezi jednotlivkyněmi. S gymnastikou procestovala celý svět, jen do Austrálie se už podívat nestihla. Myslí si, že české gymnastky v dohledné době asi nebudou patřit ke světové elitě. „Proti Ruskám, Běloruskám a Ukrajinkám nemáme šanci. Tam mají velký výběr. U nás bereme všechny děti a jsme za ně rádi,“ říká.
Sama začala jako šestiletá, v letech sportovního vrcholu trénovala i třicet hodin týdně. Cvičení s kužely, s míčem – na nic jiného nebyl čas. Po večerech se učila do školy. „Ptávali se mě, jestli zvládám stíhat i kluky a tak… Ne, neměla jsem čas, dohnala jsem všechno, až jsem skončila,“ říká s úsměvem.
Maturitu si udělala až v Jihlavě, kam se vrátila po letech strávených s gymnastikou v Brně, pak v Českých Budějovicích. V Praze potom už v klidnějším životním tempu vystudovala vysokou školu.
Před dvěma lety ještě naposled závodila na mistrovství republiky. Dnes už jezdí na soutěže starších gymnastek jako divačka. „V Brně jsou na tom tři holky teď výkonnostně podobně, přeju jim, aby se dostaly na olympiádu,“ říká.
