V souboji Ostrava versus Plzeň vyhráli Západočeši.
A v Kopeckého týmu zavládl smutek. „Holky byly při vyhlášení výsledků statečné, brečely až venku. Já nebrečel, mě neúspěch motivuje, ale cítil jsem hluboký smutek. Zato brečel jeden z porotců, to by mě zajímalo proč,“ komentuje okamžiky vyhlášení Kopecký.
Chvíli na to se na něj začaly valit stovky sms zpráv. Od kolegů, kamarádů, rodiny. „Bylo to jako velký pohřeb,“ říká.
Jak je vám teď, s několikadenním odstupem, pořád to bolí?
Nemyslím si, že zvítězil lepší projekt. Je to velká škoda pro Ostravu a Moravskoslezský kraj. Mohlo se to tady pronikavě zlepšit. Skokem. Takhle to bude trvat déle.
Které z nápadů, s nimiž šla Ostrava do boje, by se podle vás měly dotáhnout do konce?
Určitě stavby. Klastr Černá louka. Myslím, že ho Ostrava bude mít. Když ne v roce 2015, tak třeba
v roce 2025. Bude to otázka peněz, času a hlavně vůle. Taky by se nemělo zapomenout na vzdělávání
v oboru art managementu. Ten by se rozhodně měl v Ostravě učit. Bude vzdělávat ty, kteří kulturu řídí a kteří ji provozují. Po téhle zkušenosti se soubojem o Evropské hlavní město kultury se budou muset naučit, jak být i hodně tvrdý. Pokud jde o životní prostředí, které bylo také součástí našeho projektu, je jasné, že se něco musí změnit. V severních Čechách to řešil především stát. Musí to tedy udělat i tady.
Co městu kandidatura dala?
Především dvě věci. Za prvé, Ostrava je neuvěřitelně vyburcovaná. Má jasný důkaz, že je silným kulturním městem. Může tedy být sebevědomá. Prokázala, že tady lidi kultuře fandí, že ji mají rádi. A za druhé se opět poučila, že se musí nejen umět starat sama o sebe, ale taky se prosadit.
A co dala tahle dvouapůlletá zkušenost vám?
Mrzí mě, že jsem nenaplnil velkou výzvu. Poučil jsem se. Myslím, že je třeba Brusel napravovat, ne ho slepě poslouchat. Nejcennější pro mě je, že jsem se s Ostravou víc sblížil. Poznal jsem tu spoustu lidí, kterých si vážím. V jednom
z příštích filmů se k tomu všemu chci vrátit.
