Za návrat ztraceného syna lze považovat měsíční hostování Lubomíra Korhoně v hokejovém týmu Mory. Odchovanec olomouckého hokeje už v kariéře prošel extraligovými kluby Zlína, Pardubic nebo Třince a po jedenácti letech se vrací do rodného města. Jeho úkol? Posílit útočnou řadu Mory. Možná jen na pár zápasů, možná i na delší dobu.
Jaký to byl pocit, objevit se znovu na olomouckém ledě? Sice je to už jedenáct let, ale když jsem teď šel na zimní stadion, připadalo mi to, jako bych odešel včera. Moc změn se tady v zázemí neudálo. Spojení s olomouckým hokejem jsem pořád nějak udržoval. Když byla třeba v minulosti zápasová pauza, tak jsem si zašel na zimák jako divák. Několik kluků v mužstvu znám, takže přehled jsem vždycky měl. Ale stejně na mě padla nostalgie, přece jenom jsem na ten náš zimáček chodil od první třídy.
Když olomoucký tým slavil v roce 1994 vítězství v extralize, hrál jste ještě za dorost. V té době jste také studoval gymnázium. Jak se vám dařilo sport a školu v Olomouci kombinovat? Vždycky se to dalo zvládnout, i když jak u kterého učitele a jak ve kterých předmětech. Ale naštěstí jsme měli na Gymnáziu Čajkovského hodnou třídní učitelku Janečkovou, ta nám dost pomáhala.
Za olomoucké áčko jste hrál v době, kdy na tom klub nebyl finančně nejlépe. Jak na to vzpomínáte? Za Moru jsem si zahrál pár extraligových zápasů a pak vedení prodalo soutěž do Karlových Varů. Zůstal jsem v Olomouci a dva roky hrál první ligu. Ale nevzpomínám na to ve zlém. Měli jsme dobrou partu, tým se držel nahoře, v mužstvu bylo i několik reprezentantů jako třeba Mirek Okál, takže jsem měl dobrou školu.
Na hostování do Mory vás uvolnila Kometa Brno, která coby nováček extraligy okupuje dno tabulky. Opravdu je tak markantní rozdíl mezi extraligovými a prvoligovými týmy? Myslím, že mezi top mančafty první ligy, jako je třeba Chomutov, a týmy, které patří do spodní třetiny extraligy, žádný velký rozdíl v kvalitě není. Tam je problém spíš v tom, že nováček se vždycky hledá, než se pořádně chytí, než si zvykne na tempo. To se projevilo i v Brně.
Kluby se dohodly na vašem měsíčním hostování. Co bude dál? To zatím neřeším, teď je pro mě důležité pomoci Moře pár zápasů vyhrát. A kdoví, třeba pak začne na olomoucký hokej zase chodit víc lidí.
